Re: A co když na to mám?

Makineo, rozumím, to bych také měla vztek a bylo mi to líto. On je totiž hrozný rozdíl vědět, jestli rodiče něco koupit nemohou nebo prostě jen nechtějí.
Když jsme povyrostli, tak to u nás doma bylo tak, že situaci o dost hůř nesla naše maminka, že by nám dopřála ráda něco pěkného, ale často na to jako samoživitelka v ID neměla. Občas mě to samozřejmě také štvalo, ale neventilovala jsem tu nelibost před ní, protože by mi to přišlo vrcholně blbé, když ona za to nemohla. Měla jsem velikou zlost na otce, který byl na tom finančně velmi dobře, ale na nás platil co nejnižší alimenty a na mé výčitky reagoval tak, že neustále opakoval, že je velmi chudý a že za maminčin zdravotní stav nemůže.