Radostné očekávání, natěšené obličejíky, jiskřičky v očích - pro dospělého nemůže být na Vánoce nic krásnějšího než pohled na šťastné děti.
Radostné očekávání, natěšené obličejíky, jiskřičky v očích - pro dospělého nemůže být na Vánoce nic krásnějšího než pohled na šťastné děti. Ale platí vůbec přímá úměra - čím víc dárků, tím spokojenější dítě? Někdy totiž leží pod stromečkem doslova kopce balíčků, které pak dítka zdolávají celý večer. Příčina vší té hojnosti je jasná - prckové dostávají dárečky od rodičů i příbuzenstva. Bývají jimi zahrnováni především jedináčkové. Ani v rozvedených rodinách nepřicházejí většinou prckové zkrátka - některé děti totiž mohou mít až čtvery prarodiče… V nefunkčních rodinách často dochází k soupeření mezi rozvedenými rodiči i prarodiči - láska k dítěti tu bývá vyjadřována právě dary. Pokud ale mrně najde pod stromečkem tři autíčka na dálkové ovládání, pak vězte, že něco, popřípadě někdo, během vánočních příprav selhalo. Záplavu vánočních prezentů je ale možné regulovat.
Malé děti bývají z přemíry vjemů bezradné, proto by měli rodiče koordinovat příval všech překvapení, která k jejich potomkovi v podobě dárečků doputují. Rodiče obvykle mívají přehled o přáních svých dětí a nejlíp vědí, co je pro jejich potomky vhodné, co jim udělá radost. Dárečky by měly v první řadě rozvíjet dětskou fantazii, nejideálnější by samozřejmě bylo, kdyby se dárky navzájem doplňovaly: Doma například objeví dítě pod stromečkem autodráhu a u babičky a dědečka pak může nechat Ježíšek doplňky k této nijak levné hračce.
Domeček pro panenky, autíčko na dálkové ovládání, kolečkové brusle… - přání, která děti vyjádřily ve svých dopisech a kresbách Ježíškovi. Ale dětský pokoj je často už plný hraček a výběr v obchodech je převeliký. Co a kolik toho vlastně nakoupit?
Podle odborníků by měla hračka pro děti splňovat následující kritéria:
Rodiče by se měli před koupí hračky zajímat o to:
Bývají samozřejmě ještě velmi nenáročná, pokud jde o dárečky. Chtějí především pozorovat, poslouchat a hmatem prozkoumávat všechno, co se dá, proto potřebují mít kolem sebe věci, které tyto potřeby rozvíjejí. Do této skupiny hraček patří zvonkohry, chrastítka, hrazdičky s hračkami (k mání jsou odepínací měkké barevné hračky, které jsou zároveň i chrastítky), měkké míče, panenky z textilií…
Jsou už o něco náročnější. Chtějí si hrát, učit se, pohybovat a mluvit. Důležité jsou proto obrázkové knihy a knížky s říkankami a písničkami, případně CD s dětskými písničkami. Pokud jde o oblast motoriky - vhodné jsou hračky na tahání, vděčná jsou i různá odrážedla. Puzzle s velkými díly, auta, panenky a kostky dokážou uspokojit touhu po hraní.
Vzpomínáte, jak jste se coby tříletí či čtyřletí cvrčkové pokoušeli stavět věže a domy z lega? Jak jste poprvé namočili štětec a zajeli jím se slavnostním pocitem do vodových barev? Jak jste si poprvé ukrojili kus plastelíny a zkusili z něj vytvarovat sluníčko? Či jak jste prvně otočili párové karty pexesa? Ano? Pak se nechte takovými vzpomínkami inspirovat při výběru dárečku pro svá prťata školkového věku. Vězte, že jde vesměs o finančně nepříliš náročné věci.
Děti této věkové kategorie rády tvoří, nechávají volný průchod fantazii. Chtějí malovat, vystřihovat, lepit, kombinovat nejrůznější tvůrčí materiály, chtějí si hrát s panenkami, náročnějšími stavebnicemi, chtějí se učit… Vhodné jsou například obrázkové knížky, puzzle, lego, plastelína, keramická hlína, temperové barvy, hudební nástroje a první společenské hry (např. Člověče, nezlob se). Děti tohoto věku si rády hrají na dospělé - proto tak milují například lékařské kufříky, panenky - miminka v životní velikosti, kočárky, minikuchyňky s nádobíčkem, miniobchody s kasou a kreslenými penězi…
Obrovská je samozřejmě i jejich potřeba hýbat se. Oblíbenými dárky jsou proto míče, líný tenis a všechny druhy "dopravních prostředků" - tříkolky, koloběžky, kola s pomocnými kolečky, motorky na baterii apod.
Jejich motorika už je koordinovanější než u dětí předškolního věku, a proto jsou pro ně vhodná kola, kolečkové brusle, hry zaměřené na čtení, psaní, počítání, encyklopedie, lexikony a výukové počítačové programy.
Malí školáci objevují své první koníčky, které by měli rodiče cíleně podporovat - například koupí hudebního nástroje. Prostřednictvím společenských her s pevnými pravidly se upevňuje sociální chování. Kluci budou mít radost i ze stavebnice, většina dívek ocení například nějaký tvořivý set (kreslení motivu na tričko, malování vlastního hrníčku, vytvoření svícnu či vázičky z moduritu, náramku z provázků a korálků atd.).
Děti nemusí dostat pod vánoční stromeček všechno, po čem zatouží
Včera Barbie, dnes počítačová hra, zítra džíny s výšivkou a pozítří?… Děti, zejména prckové předškolního věku, zatouží vždycky zrovna po té věci, kterou vidí u kamaráda. "Terezka má toto, já to chci taky, Patrik přinesl tohle, já bych to měl doma taky rád…" Argument, že "jiné děti něco mají, proč to nemám já?" přivádí rodiče do rozpaků a způsobuje vnitřní konflikty. Na jedné straně rodiče nechtějí, aby jejich děti zaostávaly za kamarády, aby se z nich, nedej bože, stali outsideři, na straně druhé mají samozřejmě vlastní představy o tom, čím dítko podarovat a kolik by to mělo stát. Navíc - co rodič, to jiná hranice, za kterou odmítá jít. Existují zkrátka dobré důvody, aby rodiče určitou věc nekoupili.
"Já chci taky růžovou bundičku. Všechny holčičky ve školce mají růžové bundy!" Pětileté Lauře je úplně fuk, že teprve před dvěma týdny dostala modrou větrovku. Se svým argumentem - "ale Kristýna taky dostala růžovou bundu, i když měla předtím zelenou!" - malá Laura zabodovala. Její maminka, která ji vychovává sama, se nechá obměkčit, a přestože tu ještě nemáme Vánoce, za chvíli už si Laura pyšně vykračuje z dětského butiku v růžové nádheře. Vyhrála… (A maminka - samoživitelka má v tomto okamžiku do kapsy ještě hlouběji. Nutná koupě kabátu pro ni samotnou už se musí zase odložit.)
Rodičů, kteří splní dětem všechna (materiální) přání, je spousta. Mnozí z nich si ovšem neuvědomují, že těmito projevy nekonečné lásky prokazují prckovi spíš medvědí službu.
Dítě by se mělo odmalička učit, že nemůže mít úplně všechno, po čem zatouží. Zejména starší děti prahnou po tom, zapadnout mezi kamarády, nechtějí se lišit, a tak začnou tlačit na rodiče. Pro ty je pak občas náročné nátlaku svých ratolestí odolat, ale odborníci radí dětem otevřeně vysvětlit, že na některé věci se zkrátka a jednoduše peněz nedostává - to je lepší cesta. Tento důvod dokážou pochopit už i tříleté děti.
Rozhodující je postoj rodičů. Oni jsou ti první, kdo by si měl uvědomit, že není hanba, když si člověk nemůže dovolit všechno. A že pokud něco nemám, neznamená to, že by tím měla moje osobnost nějak utrpět. Pokud dokáže dospělý před dítětem ukázat, jak silná je osobnost, může to jeho potomka jen a jen posílit. Ten pak totiž nebude mít potřebu vždy a všude držet s každým krok.
"Ne!" kategoricky koriguje Lucinčina maminka přání své čtyřleté dcery. "Můžeš dostat každou jinou panenku, ale barbínu ne!" Podle jejího názoru totiž tyto supervychrtlé luxusní výtvory zprostředkovávají dívkám absolutně nerealistický obraz ženského těla.
Obecně platí, že rodiče by neměli zakazovat něco jen "z principu", měli by důkladně zvážit všechna pro a proti. Pokud se to týká otázek vkusu nebo světonázoru, není to závažný důvod k tomu, abychom dítěti vytouženou hračku odmítli opatřit. Mimochodem - čím je hračka nedostupnější, tím je pro dítě zajímavější.
Pokud máte podobný názor jako Lucčina maminka a vaše malá princezna neustále omílá jediné slovo: "Barbie", zkuste si Barbie i s příslušenstvím na pár dní půjčit od někoho, kdo ji vlastní, a svou dcerku si můžete otestovat. Může se totiž dost dobře stát, že hračka nesplní její očekávání a stane se pro ni v poměrně krátké době nezajímavou. No, a pokud si s ní dcera krásně hraje a je jako u vytržení vždy, když přijde ze školky? Pak to jednoduše skousněte a napište spolu Ježíškovi…
"Potřebuju kolečkové brusle," oznamuje desetiletý Dominik mamince. "To je fajn, aspoň už vím, co ti koupím na Vánoce. "Vánoce jsou až za dlouho, já je potřebuju hned!" Tento krátký dialog jasně ukazuje, co je pro děti typické - když něco chtějí, chtějí to pokud možno ještě dneska. Pokud jde o maličkosti, můžeme občas ustoupit. Jde-li ale o náročnější přání, odborníci rodičům radí, aby poněkud přibrzdili - zejména tehdy, když si nemůžou koupi dovolit, protože je nutno momentálně uhradit jiné věci. Je třeba, aby si děti uvědomily, že jejich potřeby nemusí být uspokojeny okamžitě. Že se k dárkům musí nějakým způsobem propracovat (odměna za dobré známky) anebo nějakou dobu čekat na vhodnou příležitost (narozeniny, Vánoce). V takových případech se stává vytoužený předmět ještě toužebněji očekávaným. Na druhé straně je třeba uvážit, co konkrétně se za daným přáním skrývá. Když se například Dominikovi kamarádi prohánějí každý den na kolečkových bruslích a on se k nim jako jediný nemůže přidat, připadá si pochopitelně hendikepovaný. Tehdy byste měli nejspíš zamhouřit obě oči a na Vánocích až tak striktně netrvat… (Ostatně dítko může na tuto nijak levnou koupi přispět z vlastních našetřených peněz.)
Přejeme vám, aby se vám u vánočního stromečku povedlo vytvořit nádhernou atmosféru, aby oči vašich dětí zářily radostí a abyste na tyto krásné dny ještě dlouho vzpomínali. Pamatujte si, že nejhezčí dáreček je ten, který darujete z lásky. Nedopusťte, aby vaše děti vnímaly vánoční nadílku podle toho, za kolik peněz byla pořízena. Mohlo by se totiž dost dobře stát, že kouzlo Vánoc by bylo v takovém případě nenávratně ztraceno.
Objednejte si v průběhu prosince 2009 předplatné časopisu MÁMA a já na jeden rok a získejte automaticky dáreček - dětský hrníček se skládacím pítkem od CANPOL BABIES. Časopis si můžete předplatit i prostřednictvím internetu zde.
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.