Jak si užít ty pravé Vánoce doma i ve škole

Nechápu, jak se letos Angličané mohou od prvního srpnového dne radovat z koled a vánočního stromu v jednom z obchodních domů! V období babího léta si můžeme u nás koupit čokoládové figurky, před Dušičkami si vyzdobit vánočně naše obydlí. Můžeme mít umělý stromek čekající v krabici, lze koupit cukroví, které neprovoní byt, nešťastně trávíme hodiny nikdy nekončícím úklidem, dárky objednáváme v univerzálním e-shopu, posíláme miliony SMS na Štědrý den.

Ještě že jsou někteří z nás vůči tomuto modelu imunní a udělají si Vánoce takové, jaké chtějí. Vše v klidu a pohodě, bez shonu a stresu. Jde to? Ano, stačí chtít! Vánoce dělají lidé, a ne televizní reklamy. Našim prarodičům stačila jedna větvička k navození vánoční vůně, zpívání koled a veselé praskání namrzlého sněhu cestou na půlnoční. A co potřebujeme my ke své spokojenosti? Adventní čas naší rodiny začíná nezadržitelným těšením se. Pečeme perníčky a cukroví, posloucháme koledy, píšeme svá přání, zapalujeme svíčky na věnci a povídáme si o starých časech. Mé starší děti již nevěří pohádkám o Ježíškovi a samy se činí a pod stromeček tajně pokládají své dárečky. Samy se tak učí obdarovávat a poznávají pocit očekávání z vlastního přičinění. Pozorovat potom plamínky úžasu v jejich očích je něco nenahraditelného – to je největší odměna pro nás rodiče.

S napětím vždy sleduji tradiční školní vyměňování dárečků. Děti mají tajně vylosovaného spolužáka a vymýšlejí, čím by mu udělaly radost. Opět je to jeden z dalších příjemných podnětů. Jednou si můj syn vylosoval svou sestru, se kterou je ve třídě, a ta o tom nevěděla až do přiznání se z bratrovy strany. To bylo docela zajímavé, protože jinak mi každý vždy hlásí, komu který spolužák má dárek dát, a přitom nikdo vlastně nesmí nic vědět. Syn se tak naučil držet smysluplné tajemství. Děti si dávají dárečky s nejlepšími kamarády. Nemyslí jen na své potěšení, naučí se nezištně myslet i na někoho jiného. Také obdarovávají svou třídní učitelku, která si to také zaslouží. Letos jí je moje kamarádka, takže volbu vhodného dárku mají trochu zjednodušenou. Netrpělivě čekám, s čím přijdou děti ve svůj školní „Štědrý den“ domů. Bohužel všem fantazie nepracuje na plné obrátky, takže přijdou domů někdy zklamané, i s tím se musí naučit počítat. Jindy překvapeně jásají, jak moc byl kamarád nápaditý. Vánoce by neměly být nikdy o štědrosti peněz, ale o štědrosti lidí.

Vyvrcholením adventního období v naší základní škole již není styl pomalované školní tabule „Vánoce jsou svátky klidu, nezkoušejte naši třídu!“, ale adventní neděle pro širokou veřejnost. Děti mají připravené vánoční pásmo, my rodiče kupujeme výrobky, které děti tvoří v rámci vyučování na vánoční jarmark, jehož výtěžek putuje na zájmovou školní činnost. A o tom Vánoce jsou – o sbližování, setkávání, obdarovávání a radosti. I Vánoce nás dokážou spoustě hodnotám naučit.

Autorka je 12 let na mateřské dovolené, postupně se čtyřmi dětmi