Všechno má rub a líc

článek je to pěkný a určitě ve většině případů to tak může být. Ovšem jsou děti, u kterých musíte velmi pečlivě vážit své výchovné metody.

O čem mluvím. Třebas o své dceři, která pokud nedostala žádanou věc hned, tak si ji klidně někde ukradla. (dokonce i takovou, kterou měla slíbenou za pár dní k narozeninám či vánocům). A nepomohlo vůbec nic. Dražší věci jsme chodili spolu s ní vracet a musela se vždycky omluvit. Krámy typu "tužka, nálepka, omalovánky..." jsme okamžitě vyhazovali do popelnice, protože i nám bylo trapně neustále řešit její krádeže. Byli jsme u psychologa, u kurátora, řešili jsme to s učitelkou i ředitelkou ve škole. Nic nepomohlo, pokud po něčem zatouží a naskytne se příležitost...
A nejhorší na tom je, že všichni okolo mají dojem, že my jako rodiče jsme selhali. A nemá cenu jim vysvětlovat, že všechno co jsme "údajně" měli udělat, jsme skutečně udělali (vždyť nám radili odborníci na výchovu).