Re: Proč vlastní a ne adoptované?

Ony to ty kroužky zas tak moc nevytrhnou. Můžeš mi věřit, že jsem dobrá máma. Dceři jsem se věnovala, na kroužky ji vozila, dokonce kvůli ní i jeden založila a vedla.
Za poslední dva roky jsem udělala mnoho těžkých rozhodnutí, protože jsem byla přesvědčená o tom, že je to ta nejsprávnější cesta. A dodnes si to myslím.

Tolik probdělých nocí, si snad ani nedovedeš představit, kdy ti hlavou běží celý tvůj život a ty ho pořád dokola analyzuješ a hledáš tu chybu, která tohle všechno způsobila. A stejně nic nenacházíš. Nezbývá ti nic jiného, než čekat jestli z toho nakonec přecejen nevyroste.

Vlastně jedinou útěchou pak člověku je, že v tom nejsi sám, že takových nevyvedených "dětí" je kolem tebe spousty, mnohdy i tam, kde bys to nikdy nečekala.