Ještě z jiného pohledu :-)

Máme tři krásné, zdravé a milované děti.
Všechny narozené po zcela bezproblémovém početí i těhotenství, ale plánovaným císařem.
Další těhotenství lékaři rozhodně nedoporučují z důvodu zdravotních rizik
... a my bychom tááák chtěli ještě jedno.
Přemýšleli jsme o náhradní mamince, ale když čtu, jakým zoufalstvím procházejí ženy, které nemohou mít vlastní dítě, a uvažují proto o náhradní matce, připadají mi naše úvahy jako rouhání (NEJSEM praktikující katolík ) Navíc to riziko, že by si ho náhradní matka chtěla nechat... brrrr.

Stále diskutované téma interrupcí: přesto že jsem kojila a k tomu brala HA, přišlo k nám třetí mimi... třetího císaře jsme riskli, dopadlo to dobře, vlastně líp to ani dopadnout nemohlo... dokonce mi při něm opravili obráceně přišitý sval z druhého císaře.
No a kdyby náhodou to čtvrté přes různá opatření taky přišlo.... další císař je velmi riskantní. Přesto nejsem zdaleka rozhodnutá, že bych na ten potrat šla. Jen pevně doufám (a občas se i modlím), abych tohle nikdy nikdy NIKDY nemusela řešit.
Pokud bychom tak moc toužili po čtvrtém dítěti, byla by pro mě docela dobré řešení ta přímá adopce... třeba bychom tím pomohli nějaké mamině a miminu v nesnázích
Klasickou adopci bych nejspíš nezmákla - neznalost toho, čím si to děťátko prošlo, než jsme ho poznali. I když...
A ještě jedna věc... svoje vajíčka bych nikdy nedarovala, nesnesla bych pomyšlení, že se tomu miminečku třeba někde nedaří dobře, že možná není milované tak, jak moje děti mají být. Možná se někomu ten názor nebude zamlouvat, ale tak to cítím :)