Re: Z pohledu zmateného

Já bych na interrupci jít nedokázala (až na extrémní případy). V obecné rovině proti interrupcím nejsem, ale v osobní rovině bych s tím měla velký problém. Znám řadu žen, které na ni šly z dost blbých důvodů, mám ale jednu příbuznou, která na ni jít musela, protože jí hrozily velmi vážné zdravotní komplikace, a nikdy se s tím nevyrovnala. Dodnes pláče, když o tom mluví, i když už je to déle než 50 let.
Moje rodina by mi to také nedovolila, v tom by byla shoda. U mě byl problém ten, že jsme žili hodně skromně (jen s maminkou v ID) a mně finanční situace rodiny dost lezla na nervy, a tak jsem ji chtěla konstruktivně řešit. Nechtěla jsem dítě přivést do chudoby, měla jsem jí až po krk. Potom, co jsem se finančně zabezpečila, jsem sama sobě hodně dokázala a rapidně mi vzrosto sebevědomí, což se hodně promítá do mého chování k dětem. Ano, ono by se to bývalo nějak zvládlo, ale já jsem to chtěla zvládnout dobře. A úplně jsem šílela z jedné známé, která mi prášky rozmlouvala, i když ona sama otěhotněla při studiu práv a musela se nechat živit od svých rodičů a rodičů manžela (ale i při dcerce dostudovala). A já jsem odmalička věděla, že takhle to dodadnout NECHCI.
Tehdy při tom planém poplachu jsem si ale říkala, že pokud otěhotním, tak kdoví, k čemu to bude dobré.