Re: Ještě k té rovnoprávnosti.....

MD,
tak to je fajn, že takoví chlapi existujou. :o)
Víš, u nás je to hlavně o těch preferencích a přístupu k životu. Můj manžel je prostě v některých zásadních věcech jinej - ne horší, ne lepší, jinej. Především pohodlnej. Já jsem typ člověka, který jede na 300% a je úplně spokojenej, musím být pořád nějak aktivní, něco dělat, vymýšlet, realizovat. Mám ráda svojí práci a jsem na ni dejme tomu i hrdá, protože jsem ve svým oboru dobrá a mám nějaký jméno. Jenže to taky znamená, že jsem nechutnej, zodpovědnej pedant, který na tý práci až neskutečně lpí a snaží se ji dělat co nejlíp. Jsem kariérista a workoholik, manžel ani omylem - na rozdíl ode mne je skromnej, nepotřebuje mít peníze, nic mu to neříká. On je spokojenej tak, jak to je, nemá žádný plány a cíle kromě toho, co už má. Já přesně naopak. Pořád chci něco víc, dělám něco víc, přibírám si práci a projekty a hrozně mě to baví.
Paní na úklid nechci momentálně já, protože nemáme zařízenej byt a uklízet pod třema kusama nábytku je práce na 15 minut. Až splatím dluh na bytě a zařídím ho, tak si ji samozřejmě vezmu.