Myslím, že záleží na mnoha okolnostech, včetně dítěte.

Osobně jsem proti tomu dávat maličké dítě do "jeho", tedy jiného, pokoje. Pokud je to však jediné, co zabere, vůbec se realizaci tohoto nápadu nedivím - probděné noci mám ještě v živé paměti
Naše zlatíčko - skoro 8 měsíců - absolvovalo po vyčerpávajícím 6tinedělí od 3. do 5. měsíce (cca 7 týdnů) růstový spurt - v noci se krmilo po 2hodinách, přes den po hodině. Veškeré odborné rady zněly, že to tak často bývá (poznámka: nemáme žádného cvalíka, spíše váhově v průměru), ať vydržím.
Není divu, že není cvalda, když se naše drahé miminko celé ty týdny zabývalo téměř každodenním srdcervoucím řevem před spaním.
Nechat ležet a vyřvat, to prostě nepřipadá v úvahu - na to jsem nepomyslela ani brečící únavou s vřískajícím uzlíkem v náruči.
No a nakonec to dobře dopadlo - vše odeznělo samo.
Přestože jsem nosila
Přestože jsem houpala
Přestože jsem zpívala cca 8 ukolébavek (u toho mimi nikdy nepovykovalo) až do ochraptění
Přestože jsem třeba i 2x nakojila během uspávání
atd.atd.
Postupně jsem uprostřed zpěvu dítě začala ukládat do postýlky a pokračovala ve zpěvu, čím dál tišeji...
No a dnes jedeme na střídačku - někdy usne u prsu, někdy v postýlce..., ale už bez křiku. A od té doby, co dáváme týden před spaním kaši, spí od 8 do 5 a pak do 8, nebo od 9 do 7 i bez ukolébavky - kéž by nám to vydrželo :o)))


Prosím, nekamenovat nedůslednou matku - u nás to prostě takhle vyšlo ;o)