Re: Myslím, že záleží na mnoha okolnostech, včetně dítěte.

každé dítě je jiné.

Starší syn trpěl na "prdíky". Každý den mezi 16-17. hodinou, trvalo to do 20-21. hodiny. Neustálý řev, takže "tuli, ťapy, nyny" dokud neusnul. Trvalo to asi dva měsíce, pak řev sám od sebe odezněl. Co neodeznělo bylo "tuli...". Takže každodenní nošení na uspávání. Když dostal ve dvou letech svou postel, tak si k němu musíme lehnout. Přešlo to asi ve 3 letech, teď jen občas. A to i přes každovečerní pomazlení.

Druhý syn se narodil, když bylo staršímu 2 a třičtvrtě. K tomu si manžel týden po porodu pořídil housera, malý předčasně narozený, každé dvě hodiny kojit, odstříkávat. Na staršího nebylo moc času, takže jsme s miminkem spaní řešili tak, že jsme ho položili do postýlky a sorry. Poprvé plakal asi půl hoďky, podruhé méně, pak si zvykl.
Teď si ještě pohraje s plyšákem, popovídá si s ním a usne bez problému. Jak noční spánek, tak i odpolední.

Myslím si, že hodně záleží i na zvycích v rodině. Když si dítě zvykne, že ho mamina hned bere do náruče, bude to logicky vyžadovat pořád. U nás při nočním probuzení stačí třeba jen polohlasem říct šššš, nebo pohladit.... většinou zabere, pokud není nemocný.