Re: jak to máme my

tak u nás dodnes uspáváme čtyřletého syna a taktéž dvouletou dceru. syn spí ve své posteli, kde s ním usne manžel a dcera spí se mnou v manželské posteli. postýlku nechtěla vidět zhruba od roka. sama usínala asi tak do půl roku, pak stála v postýlce a řvala, na to jsem teda neměla nervy. takže u nás to končí tak, že se manžel po půlnoci přestěhuji do manželské postele a k ránu tam přiběhne i syn, takže jsme tam celkem čtyři. obě děti putují po posteli, hází si přes nás nohy, atd.. takže já se tedy kvalitně nevyspím, vpodstatě se probouzím na pokraji spadnutí z postele. a neřeším to. večery jsou u nás ve stylu uspávání, někdy u toho usneme a spíme až do rána, ale aspon jednou budeme s láskou vzpomínat, jak se k nám děti tulily. hlavně že jsou štastné,rozhodně neusínají neštastné, uplakané a strachy ze tmy. jsme taková "tulení" rodinka.