Re: Spaní s rodiči

S námi spí dokonce obě děti v posteli (4,5 a 1,5 roku). Docela mě pobavila pasáž z knihy od Anne Bacus o výchově dětí, kde říká, že to není vhodné, protože se tam rodiče setkávají s intimitou rodičů. "Intimitu" pochopitelně provádíme jinde, v naší posteli už na ni není místo. Ale jsme spokojeni, až na to, že bychom potřebovali širší postel (a tímpádem větší ložnici). Mladší je víc samorost, občas se mu zachce do své postýlky, starší od té doby, co cca v 10 měsících malou postýlku definitivně opustil, zatím žádnou nemá (do ložnice se další postel nevejde, kromě obýváko-kuchyně jinou místnost vhodnou ke spaní zatím nemáme), ale vůbec mu to nevadí, spí s námi moc rád. Nechat ho usnout samotného bez protestů se mi daří až od doby, kdy je vedle něj bráška. Momentálně přistavujeme, takže tak do roka budou mít kluci svůj pokojíček, kde budou mít už každý svou vlastní postel. Ale kde budou opravdu spát, ještě uvidíme. U obou dětí jsme měli problém s usínáním, chovali jsme, nosili, starší se naučil usínat u prsa a poté, co se sám odstavil (ve 20 měsících), usínal po večerním spaní sám cca po hodině čtení. Někdy kolem 2,5-3 let začal usínat večer poměrně rychle, úplně bez problémů (chvíli si čteme nebo povídáme). Na pití se občas vzbudí ještě teď. Pro ten případ má v posteli lahev vody, ze které se sám napije a spí dál. Mladší usíná buď u prsa nebo přitulený ke mně a drží se vlasů (moje vlasy byly i pro staršího nejoblíbenější plyšák, a to až do narození mladšího, oba na mých vlasech viset nemohli).