jak to máme my

ahoj holky
syn dneska 7,5 do půl roku spával v postýlce pak byl těžce nemocný a skončil u nás v posteli. Kojený do 1,5roku, usínal u kojení, nikdy neprotestoval. Když jsem přestala kojit, automaticky začal spát celou noc, stále u nás v posteli.Když mu byli tři a kousek, přestěhovali jsme se do bytu,kde nastala možnost aby měl vlastní pokoj. Tak jsme pokoj přichystali. Syn byl nadšený, sám ale tam usínat nechtěl, ač předtím v naší posteli usínal sám. Tak jsme chodili uspávat, na střídačku já nebo manžel, přečetli jsme jeden díl medvídka pú a malý za chvíli usnul. Celý rituál netrval víc jak 20 minut a všichni byli spokojení. syn ale začal cestovat k nám, pak nastala rekonstrukce bytu, ve které jsme bydleli, hrůza bordel, meningokok syna a ten opět skončil v naší ložnici. V té době jsem otěhotněla s dcerkou a nechtěla jsem,aby se syn cítil odstrčený. Tak zase spal s náma, pak padali různé dohody, až bude miminko.. s miminkem.. atd.. bohužel se ale stalo to,že naše dcera byla vážně nemocná ve 14 dnech a málem nám umřela,takže i přes moji počáteční snahu, kdy oba spali v pokojíčku nám skončila v posteli.
Syn spával sám a v noci spíše k ránu někdy chodil a nekdy k nám nechodil, přestal chodit těsně před prázdninami, po kterých nastupoval do první třídy.
Bohužel dcerka, která má čerstvě tři roky v noci stále vstává a to několikrát, usnout nemá problém, rovněž usínala u prsa.. ale teď jak kdy, většinou sama, nebo přečteme pohádku, ale v noci se šíleně budí. U nás ani babička nepomohla.. dcera tam usla bez problémů ale rovněž se v noci několikrát vzbudila.
Už jsem to řešila s naší dětskou a i dětskou psycholožkou a je to způsobeno tím, že dcerka měla velice špatné zážitky v nemocnici, kdy v noci ji budili inhalátorem a to tak tvrdě, aby se rozeřvala a potřebné léky nainhalovala, což vyvolalo to, že do roku když na ni někdo sáh, když spala, tak se šíleně lekala. Propracováváme se postupně k lepšímu, někdy se dcerka zbudí v noci třebas jen jednou... ale někdy i 5-6 a to bez ohledu na to, jestli spím s ní, nebo k ní běhám z ložnice.
Prý to má něco společného s fázemi spánku, děti cca do pěti šesti let, nemají fázi hlubokého spánky, jen spánek lehký a když přecházejí z jedné fáze do druhé budí se. CCa dítě předškolního věku začne spát tvrdě a opravdu celou noc.
Na červen čekáme chlapečka, trošku se děsím, protože z ustavičného stávání a nevyspání (kdy dcerka stávala i po půl hodině v noci) jsem dost vyfluslá, ale musím říct, že když dcerka vstane jednou dvakrát za noc, tak já už o šesti lezu z postele a nemůžu spát.
Tak snad se z toho nezblázním.
Jinak beru to hodně intuitivně, nemohla bych nechat plakat děti a to ani jedno, když jim není dobře, rostou zuby, atd..
Mimo to, kdybych s dcerou nespala, byla už minimálně 2x udušená - já jsem astmatik, syn je čerstvě diagnostikovaný astmatik a dcera má k tomu velký sklon, letos to byla v noci laringitida, kdybych nespala s ní, tak se udusila.

Jak ale mi říkala psycholožka, musí to vyhovovat oběma stranám.
Já děti uspávám ráda, oba je pomazlím, dám jim pusinky a přitulí se a říkám si, že ještě s láskou budu vzpomínat s manželem na to, kdy o to stály.

Syn už třeba mě na ulici nechce vodit za ruky, ač doma v soukromí je stále velký mazel.