Porod

Milá Kateřino, Tvůj zážitek je opravdu hrozný. Jsem za Tebe ráda, že vše dopadlo dobře a máš u Sebe svoje miminko.
Já jsem poprvé rodila před dvěma roky a dopadlo to špatně. Těhotenství jsem prožívala celkem normálně. Na miminko jsme se s manželem moc těšili. Ke konci mi začalo být dost špatně, ovšem nikdo to nebral v úvahu. Jednalo se o histerii a strach z porodu. Fajn, říkala jsme si. Tolik žen rosilo přede mnou, zvládnu to také. Můj gynekolog mi říkal, že hlavička je vysoko, ale že do porodu to bude dobré. Miminko bylo veliké po manželovi, nemělo dostatek místa a nemohlo v bříšku dýchat. Po namáhavém porodu přišel na svět náš chlapeček a já jsem si oddechla. Jak začal plakat, začala jsme také. Radostí a úlevou. Byla jsme s manželem šťastní a pyšní. Asi za půl hodiny nám přišla paní doktorka říct, že s miminkem je to velice vážné a musí jej odvézt do Fakultní nemocnice na JIP. Nechápali jsme, co se stalo. Chlapečka jsem ciděla jen chvilku a pak mě odvezli na pokoj. Celou noc jsem na pokoji sama přemýšlela, co se stalo, co jsem zanedbala. Druhý den mě propustili domů, abych mohla jezdit za miminkem.
Chlapeček při převozu chytil nějakou infekci asituace byla ještě horší. Celý měsíc byl jako na houpačce, jednou to bylo dobré, pak zase horší. Jezdili jsme s manželem za ním a utěšovali se, jak si ho odvezeme. Vše bylo nakoupené pro miminko. Každý den jsme volali do nemocnice s hrůzou, co nám řeknou. Poslední návštěva se nám komplikovala, byli jsme rádi, že nám vyšla, protože druhý den nám miminko umřelo. Na celou řadu infekcí. Jeho tělíčko bylo tak vyčerpané, že to nezvládlo. Hrozně to bolelo. Byla jsme proto ráda, že jsem semohla vrátit do práce. Gynekolog mi řekl, že se to stává a nejlepší bude, co nejdřív otěhotnět znovu. Jenže vysvětlete, ženě, která chce právě to dítě, které právě ztratila, aby chtěla hned jiné.
Podle lékařů navíc nikdo nepochybil. Nikdo nevěděl, co se mohlo stát. V tom smekám před panem doktorem, který Tě rodil, že přiznal, že se tak stalo.
Brzy jsem otěhotněla znovu a dnes už máme druhé děťátko. Celé těhotenství jsem se hrozně bála. A hlavně porodu. Zejména proto, že termín porodu vycházel úplně stejně jako loni. Pořád jsem přemýšlela, jak a kde rodit. Lékař mi říkal, že když to šlo po prvé normálně, půjde to znovu. Ale hlodal ve mě červík pochybností. Ke konci těhotenství jsme nastoupila do porodnice normální prohlídky. Zvolila jsem si takouvou, kde je novorozenecká JIP. Pro jistotu, kdyby se něco stalo. Prohlídky probíhaly normálně, ale možnost jiného porodu se mnou nikdo neprobral. Uklidňovala jsem se, že se stejná chyba nemůže stát. Ale ...
Nakonec mi to nedalo a s manželem jsme vyhledali odbornou pomoc. Pan doktor, který se zabývá těmito problémy nám s manželem jasně vysvětlil, ža první miminko bylo velké, manžel má skoro dva metry a já 160 cm a tudíž nemělo místo a téměř se udusilo. Hlavička je vysoko, tak jako po prvé. Navíc jsme při kontrole výpočtu termínu porodu zjistili opakovanou chybu v termínu téměř o tři týdny. Zpětně jsem si promítla první těhotenství a možnost, že mimčo bylo ještě ke všemu pravděpodobně přenošené. Lékař nám vysvětlil i to, že když bude porod přirozený, situace se bude s velkou pravděpodobností opakovat. Navrhl jednoznačně císařský řez. V tu chvíli jsme byla jak opařená. Na císaře jsem nikdy nechtěla.
Nakonec jsme se domluvili a já nastoupila k termínu porodu. Porod proběhl bez komplikací, přístup lékařů i sester byl naprosto profesionální a narodila se nám zdravá holčička. Člověk je sice jak mátoha, hlavně břicho bolí a když miminko zakřičí, nejde to tak z lehka, jak po klasickém porodu. Ale na všechno zlé zapomenete, když držíte svoje zlatíčko v náručí.
Teď se chystáme na operaci pupeční kýly. Já malé říkám, že má na bříšku ocásek. Čemuž se s manželem už jen smějeme.
Ráda bych apelovala na maminy, co se chystají rodit. Nenechte se odbýt. Lépe na kontroly chodit víckrát a mít jistotu, že vše je v pořádku. Lépe být histerka než bez miminka. Lépe být otravná, ale v pohodě. Helena