porod-strašný zážitek
Milá Kateřino, neprosto dokážu pochopit jak se teď cítíš a taky vím, že to v tobě bude ještě hodně dlouho pracovat. Ale chci ti říct jednu důležitou věc. Já sama měla první porod obdobně traumatizovaný neskutečně vleklým čekáním na porod, který se nakonec nekonal. Teda konal ale císařem a taky v narkóze, protože se anestezioložce ani na třech různých místechj napodařilo napíchnout epidurál. Měla jsem 26 hodin strašné bolesti, které ale nevedly k porodu. Malá byla pořád nahoře a netlačila se do porodních cest. Měla jsem pak stršné deprese z vlastního selhání, trauma z toho děsivého čekání na nakonec operačně ukončený porod a doma jsem se cítila obdobně jak říkáš. Milá Kateřino i když ti to teď připadá nemožné, čas je skutečně nejlepší lékař a všechny tyhle šrámy a špatné vzpomínky zahojí. Důležité je abys dokázala vnímat své dítě jako jedinečnou lidskou bytost a i přes svou bolest se na ní snažila přenést radost z toho že ji máš. Gynekoložku určitě po této zkušenosti změníš, o tom nepochybuju. Ale cítila jsem vidinu druhého dítěte stejně nemožně jako ty. Ale jak vidíš, pár let uběhlo a já mám dnes krásnou téměř 5 měsíční zdravou holčičku, kterou si užívám nesrovnatelně víc a v klidu než tomu bylo s tou první . Ale i ta první mi všechnu mou bolest a deprese léčila každým svým úsměvem který mi dala. Druhý porod byl taky císař, ale tentokrát plánovaný, v epidurálu a byl naprosto pohodový. Byl to krásný zážitek po kterém jsem se bleskurychle zotavila. Takže teď o dalším porodu nepřemýšlej, on čas sám ukáže jak vše bude dál. Ty se hlavně teď opatruj a nepřepínej se a pokud ti můžu něco poradit, dej si večer před usnutím své miminko na naý hrduník a nech ho ukolíbat se teplem tvého těla a bušením tvého srdce. Intenzivnější prožitek na zahojení poporodních ran neznám. Držím palečky ať vším úspěšně projdeš
Odpovědět