Chce to cas

Je mi moc lito, ze jste svuj porod prozivala takhle. A verim, ze si ted rikate, ze neco takoveho uz nikdy. Ja jsem se moc tesila na prirozeny porod, nacetla spoustu knih, chodila na predporodni kurzy, atd., ale nakonec taky vsechno skoncilo jinak: syn "nechtel" sestoupit do panve, navic byl v deloze
ve spatne poloze, takze porod nepostupoval. Nakonec musel byt ukoncen "cisarem". Byla jsem zklamana, ze jsem porod "nezvladla", unavena, mela jsem pocit, ze nezvladam ani sve telo po operaci, natoz peci o dite. Z porodnice
jsem sla nevyspala, unavena, rozhodnuta, ze dalsi dite nikdy...
No, ale uz svuj nazor pomalu prehodnocuju. Syn sourozence potrebuje a ja mam pocit, ze uz jsem to nejhorsi z porodu a obdobi po nem zapomnela. Zatim teda rozhodne nespecham, ale rozhodne bych jeste jedno dite chtela. Byt jedinackem asi neni to prave orechove.
Tak drzim palce, abyste i vy to osklive aspon trochu pozapomnela, a nebylo to pro vas trauma na cely zivot. Vzdyt i doktori rikaji, ze kazdy porod je jiny a to co bylo poprve, se pravdepodobne nebude opakovat.