pdoruhé lepší nelepší, já to riskovat nebudu

mám za sebou něco - no, ne podobného, ale řekněme tak desetinového, protože já jsem za sebou už měla zkušenosti s nedbalostí a lhostejností lékařů. Takže jsem nehodlala čekat na krizovou situaci a hysterickým výlevem dokopala doktory v porodnici k císaři hned.
Dodneška to považuji za nejlepší rozhodnutí svého života.
Ale ty nervy, co tomu předcházely, týdny, kdy jsem věděl, že je problém, a přitom se se mnou nikdo z lékařů nechtěl bavit...
Fyzická bolest přejde, ale psychické vypětí, co jsem zažívala v průběhu těhotenství a v porodnici, to už zažít nechci.
No co, stejně má většina mých kamarádek jedináčka. Říkám si, proč asi.