bude líp, ale nedej se

Přesně vím jak se cítíš a já tohle zažila dokonce 2x. a dva roky po prvním porodu jsem na další dítě nedokázala ani pomyslet a chvěla se hrůzou. Měla jsem sice jiné problémy...moje porody jsou vždy indukované a s komplikacemi, holky byli velké 4,10/56cm...a pamatuji si pocit, kdy ležím na stole, jeden doktor mě měří a říká - to nepude..a druhý..ale jo to pude..tak tak ale pude...jako bych byla prase na porážku..
Ale i přes to všechno tě chci povzbudit..já nakonec rodila obě normálně ale každou 3 dny indukovaly...14 dní po termínu..byla jsem vyčerpaná a nejvíc mi vadilo po druhé když se mi dokoři skoro smáli při obavách a tvrdily, že to bude ok...nebylo a měla jsem se ozvat hned první den. Pamatuji se jak můj muž chytl dokorce ruku když mi chtěla píchnout lék na který mám alergické reakce a on atvrdila, že to bez něj nejde...jsem astmatik a na doporučení odborného dokotora se ani nepodívaly.....
co je na tom všem ale pozitivní...že i přes to jsem časem to zlé zapoměla..a ve vzpomínkách zůstal ten pocit přívalu citu a mateřské lásky a to nádherné miminko.
A jediné co si teď přeju a to hrozně moc..abych měla možnost to zažít ještě jednou..Jo i přes to si strašně přeji ještě třetí miminko..snad to výjde...jen už budu chytřejší a ozvu se a ať si říkají dokoři co chtějí..je to moje tělo a já o něm rozhodnu..a budu vyžadovat to o čem se domnívám že je pro mě a mé dítě nejlepší..