znám to...

Jako bych četla o mých zkušenostech s bratrem. Naši údajně neměli nervy na to se s ním doma učit a já o málo starší přece rozumím jeho učivu nejlépe. Aniž bych tenkrát tušila cosi o LMD/ADHD, učila jsem se s ním formou vyprávění si a musela jsem zaměstnat jeho ruce a odvést přebytečnou aktivitu jinam, třeba vystřihováním. Chodili jsme na stejnou ZŠ a když byl na naši žádost zkoušen ústně a sám v kabinetu, měl bez potíží jedničky. Bohužel tenkrát nebyli všichni vyučující ani informováni o těchno poruchách, ba co víc - ani ochotni se takovému žáčkovi nějak přizpůsobit. Díky denodennímu učení se s bratrem neopakoval žádnou třídu, je vyučen, má ŘP, dokonce rád čte knížky. Na to, že má krom dyskalkulie vše, to považuji za velký úspěch. Doufám, že dnes je už situace ve školství lepší a učitelé umí pracovat s těmito dětmi. Ikdyž mám občas pocit, že se za LMD/ADHD schovává sem tam i "hůře" vychované dítko.