má zkušenost

Mám za sebou doslovné válčení s dysfunkcí mé mladší dcery, ale nejsem si jistá zda někdy bude mít opravdový konec. Nejhorší bylo období puberty kdy došlo v mém manželství k problémům a dcera to velmi těžce nesla, bohužel svěřování a komunikace mezi námi uvízla na mrtvém bodě, což přineslo během pár měsíců absence ve škole, drobné krádeže a to vše díky upnutí se dcery na partu, která ji v tu dobu nahrazovala absenci a zájem otce. Jediné co se v té chvíli dalo dělat byla návštěva odborníka, dnes vím, že to byla nejlepší věc jakou jsem mohla udělat, ovšem najít opravdu dobrého a mé dceři vyhovujícího specialistu byl samozřejmě problém. Chtěla bych vám všem říci především aby jste nikdy boj o své dítě nevzdávali a i přes jeho odpor vytrvali, mě se má tvrdohlavost nakonec vyplatila a dceru vrátila zpět. Dnes se dokonce dokážeme již otevřeně bavit o kouscích, které nám vyváděla a dozvídám se i to, co jsem třeba ani netušila. Vše se dá překonat, jen se musí chtít, mě pomohla trpělivost, porozumění a především paní psycholožka, se kterou dcera nakonec navázala hezký vztah a dodnes ji občas sama zavolá. Vím, že bude její i rady ostatních stále potřebovat a ona ví, že je nutné si o ně někdy i říci a ne se uzavírat před světem. Přeji vám všem, kteří máte boj před sebou aby vám vydržely síly. Hledejte a měňte tak dlouho odborníka dokud neuvidíte, že je to ten pravý, především s odchodem od nepravého neváhejte, je to vaše právo.....