limai, koukám, že jsme na tom podobně

my máme taky u malé diagnostikované ADHD teprve pár měsíců a mě se hodně ulevilo, neřeším tolik věci, které jsem před tím řešila.. a hlavně manžel se začal chovat k dceři jinak.. stačilo pár drobných změn a pár věcí si uvědomit.. a máme doma spojené dítko, které se na všechny usmívá.

přesně jako ty, stačilo mi jen uvědomit si, že to nedělá schválně, že za to prostě nemůžu a že i kdybych se na hlavu stavěla, tak to prostě nezměním.

Milovala jsem ji už v bříšku a i pak ten můj ustavičně plačící uzlíček nervů, který nikoho jiného nechtěl a milovala jsem ji, ikdyž jsem vyčerpáním z nevyspání, které trvalo víc jak tři roky mnohdy padala doslova na "hubu".
Ale s každým pokrokem, který spolu uděláme a vede k její větší spokojenosti ji miluju víc a víc.