Re: masturbací ke štěstí

"To už mi zní skoro fanaticky. Copak na někoho vyvíjím nátlak, někoho straším? Proč si hned myslíš, že chci někoho traumatizovat? To by Tě to, co jsem napsal, vážně tak zruinovalo?"

Zasahovat někomu do jeho nejintimnější sféry a vysvětlovat mu, že to, co dělá, je špatné, ačkoli je to úplně normální a přirozená činnost, mi přijde velmi traumatizující. Ad Tvá otázka - nejspíš ano.

"Asi se bojíš, že tady to obhajuji v klidu a bezbranné děti pak nějak citově vydírám. Tak to je Ti ke cti a slibuju, že si na to dám zvláštní pozor. ;-)"

Nemyslím si, že bys svým dětem chtěl cíleně ublížit. Jenom moc dobře vím, co s úzkostlivým a citlivým dítětem udělá i velmi "laskavé" vysvětlování.

"Ano, uvědomuju si, že jsou takoví, kteří opravdu děti v tomhle trápí. Jsem přesvědčen, že někdy se jim i podaří vypěstovat v dítěti trauma."

Abych se vyhnula nedorozumění: neřadím Tě k lidem, o kterých v tomto odstavci budu psát. Pokud někdo v tomto děti trápí, tak jim trauma vypěstuje ne někdy, ale vždycky, a je to zpravidla trauma jako hrom. Tihle lidé ve mně - velmi mírně řečeno - vyvolávají silně negativní emoce.

"Ale rozhodně si nemyslím, že by něco takového z mého postoje automaticky plynulo."

Jak říkám, přijde mi absurdní a špatné chtít upírat dětem to, čeho máme sami dostatek. A mluvit jim do něčeho, co čeho nám de facto nic není.