Re: masturbací ke štěstí

"Ach jo, kolikrát mám ještě opakovat, že žádnému dítěti nic vnucovat nechci?! To to píšu tak nejasně?"

Dobrý, beru to na vědomí.

"To svoje děti vychováváš jen pomocí samých příkazů a zákazů, že si neumíš představit, že by jim někdo mohl během jejich dospívání bez vnucování říct svůj názor? Aniž by je do něčeho tlačil?"

To v žádném případě ne. Jsem velmi demokratická matka, všechno dětem vysvětluji, příkazy a zákazy si nechávám jen pro vážné věci, a dělám s dětmi často nějaké kompromisy.

"Když mladému dospívajícímu člověku řeknu, jaká vidím v masturbaci rizika a jak se k ní stavím já, že to beru jako výzvu a že si myslím, že je to prospěšné cvičení v nesobeckosti a sebeovládání, nijak ho tím přece netlačím do toho, aby se mnou můj názor zcela sdílel!"

A co když o tom Tvoje děti s Tebou nebudou chtít mluvit? Mně totiž není jasné, co PŘESNĚ od svých dětí čekáš. Ptala jsem se Tě na to několikrát, ale Ty jsi mi nikdy neodpověděl. Jestli bys od svých dětí čekal, že poté, co jim tento názor sdělíš, nebudou masturbovat vůbec, nebo se to budou snažit dělat co nejméně nebo se při tom budou aspoň cítit provinile. TAK CO BYS TEDY OD NICH ČEKAL? Je přeci spousta jiných způsobů, jak se cvičit v nesobeckosti a sebeovládání. Několikrát jsem se setkala s tím, jak někdo líčil, že když neměl po nějakou dobu sex, tak ztratil sexuální touhu. Tak co by s člověkem udělalo dejme tomu 5-10 let takové abstinence? Byl by pak vůbec ještě schopen sexuálně žít?

"A Ty tvrdíš, jak by Tě to strašně poškodilo ve vlastním prožívání a jak by to poničilo Tvůj vztah k tomu, kdo by se odvážil něco takového říct!"

Mně by totiž bylo velmi nepříjemné, kdyby se mnou někdo debatu na toto téma vůbec zahájil. Já jsem o těchto věcech s nikým mluvit nechtěla a ani nemluvila. Dokonce ani s nejbližšími lidmi, natož s někým, s kým bych neměla dobrý vztah.

"Už jsem poznamenal, že mluvím o dospívajících. Nemám v úmyslu něco takového vykládat malému dítěti, které ještě ničemu nerozumí. Troufám si říct, že je možné vybudovat si se svým dítětem takový vztah, kdy z jeho reakcí a odpovědí poznáme, co si můžeme dovolit říct, abychom ho tím nevrhli do zmatku a traumat."

Ano, já VÍM, že mluvíš o dospívajících. Jenže téměř všichni dospívající už mají sexuální touhy. Dospívání je samo o sobě velmi náročným obdobím a mně přijde nehorázné od dospívajících čekat, že ke všem problémům, které v důsledku dospívání mají, by měli ještě zcela potlačovat své biologické touhy a trápit své tělo ještě víc. Jak už jsem zde psala, pokud má dospívající sexuální potřebu dejme tomu jednou až dvakrát do týdně, tak nevidím jediný důvod, proč by ji neměl uspokojit. Pokud to udělá, nikomu neublíží a pokud to neudělá, ničemu neprospěje. Vždyť ovládat se musíme na každém kroku, proč aspoň v této oblasti nemůžeme být svobodní?