Re: Kompot v reálu

štěpánko, jasně, pan Klimeš se mi zdá právě takový, jak píšeš. Jenže v tomhle článku jeho postřehy naprosto souhlasí s mou zkušeností se školními dětmi. Ono je to opravdu tak, že dokud je to nezačne opravdu pálit (puberta), tak berou jakákoli poučení jako nudnou teorii a v hlavě jim to nezůstane.

Mimochodem, v nějakém článku (který teď jsem líný hledat) upozorňoval autor na fakt, že v celé příručce je slovo "manželství" zmíněno pouze jednou (!), a to ještě v pouhé citaci zákona. (Sám jsem to nepočítal, ale je fakt, že si nevybavuju, že bych tam to slovo někde četl). Přijde mi to příznačné a tak trochu děsivé.

Sexuální výchovu jsem měl tu čest pár let učit (v rámci rodinné výchovy) a byl jsem překvapen, jak moc žáky zajímá PRÁVĚ ta citová a vztahová stránky věci. Techniku styku měli přinejmenším v sedmé třídě podrobně nastudovanou, to bylo pouhé nošení dříví do lesa. Bezpečný sex už tak zmáknutý neměli, ale nebyla to žádná tragédie, jak se někdy snaží stoupenci téhle příručky tvrdit. Genderové otázky byly už úplně mimo mísu - dokud se ode mě nedozvěděli, že nějaké genderové předsudky v sexu existují, ani je to nenapadlo a byli upřímně překvapeni (v tomto směru má Klimeš pravdu - příručka je návodná a sama vlastně vtlouká žákům do hlavy předsudky platné za doby jejich babiček).

Je nesporné, že děti by měly být ve správný čas (a včas) poučeny o dané problematice, ale nejsem si jistý, jestli kdyby se to nechalo čistě na rodinách, nebyly by v celkovém součtu škody menší, než když se tohoto nesnadného úkolu pokoušejí zhostit školy, které na to nemají z principu vhodné podmínky.

No, a jako rodič: opravdu bych uvítal, kdyby se zrovna s názory pana Uzla moje děti setkaly pokud možno až v dospělosti, kdy se jimi budou moci bavit tak dobře, jako většina nás ostatních