Ráchel, jsem ráda, že jsi mi odpověděla kladně.
"Problém je taky v tom, kam až může stát (školství atd) zasahovat do práv rodičů a také jejich dětí být formovány svými rodiči."
Souhlasím, že to tedy fakt problém je - vystihnout, kde začíná a kde končí svoboda rodiče, dítěte a státu. A mě neskutečně točí, když si někdo myslí, že si rodiče mohou se svými dětmi dělat, co se jim zlíbí, a pokud s tím dítě má problém, tak je to jeho blbost, že se s tím neumí vyrovnat, a není důvod, aby se o to někdo další staral.
Mám další otázku: Pokud rodiče dítěti vtloukají do hlavy takové nesmysly, které jsem tu uvedla (nechci se už opakovat, obě víme, o čem mluvím), má takové dítě mít možnost někde sehnat pomoc a rozumnější pohled na věc? (Já tvrdím, že ano.)
"Protože je spousta věcí, které tobě mohou připadat jako nedobré, ale to neznamená, že do nich má stát zasahovat. Pokud např. některá rodina vychovává dítě k materialismu a pohrdání jinými než materiálními hodnotami, je to bezesporu škodlivé. Znamená to, že ve škole zavedeme předmět, který to bude potírat?" t
Jak už jsem psala, tuhle roli by mohla plnit občanská nauka. Zkrátka nabídnout jiný pohled na věc.
Ad přirozenost - Přirozené je například to, že sexuální potřeby se u lidí vyvíjejí dřív než v plné dospělosti.
Několikrát jsem tu v diskusích vysvětlovala svůj názor na rozdíl mezi rozumným pravidlem a nesmyslnou buzerací. Chápu, že je rozumné, když si partneři ty nejintimnější sexuální praktiky ponechají až do manželství, a že je to určitě těžké, ale ne nezvládnutelné. Co už ale za nezvládnutelné považuji - a to je z mého pohledu ta nesmyslná buzerace - je své přirozené potřeby až do svatby potlačovat ÚPLNĚ. A že to podle mého zdravý člověk vydržet nemůže a je tudíž nesmysl a velké zlo ho k tomu nutit. Původně jsem nechtěla zacházet do takových detailů, ale lépe Ti odpovědět neumím.