Re: měřítko

nejsem ani sexuolog ani pedagog, tak mi zbývají jen vlastní náhledy, tedy to, čím se po právu řídím sám a co se nijak nesnažím prosadit jako obecně správné

Kili, jak to myslíte s tím věkem? Jako že ve stejném věku je každý vývojově někde trochu jinde?

Jenomže pokud ano a mělo by se postupovat podle skutečné zralosti, bylo by to velmi obtížné až nemožné.

Se zbytkem Vašeho příspěvku v podstatě souhlasím, jen mi není jasné, jak to myslíte s tou homosexualitou.

Ve smyslu úchylky od normálu (což to bezesporu je), nebo úchylky jako divného a nežádoucího jednání?

Podle mého názoru (a snad i podle současného stavu odborného povědomí) není dost dobře možné se homosexuálem stát (ačkoli je bezesporu možné homosexuálnímu chování se naučit). Takže člověk buď homosexuální je nebo není a nemůže se "přeučit" na heterosexuála. V takové situaci pokládám za kontraproduktivní homosexuálovi oznámit, že je úchyl, protože mu tím pouze způsobím trauma z věci, kterou on sám nemůže nijak změnit.

Pokud jde o jiné úchylky, jako pedofilii apod., domnívám se, že tam je to jiné - pedofil už z podstaty věci realizací své sexuální touhy ubližuje.

Jak byste to tedy Vy za sebe svým dětem podal (protože již se nebavíme o "státním" šťourání do těchto věcí, které mně je podobně jako Vám z větší části proti mysli)?

Já za sebe bych jim řekla asi tolik - většina lidí je heterosexuální, přitahují je osoby přiměřeného věku opačného pohlaví. Existuje ovšem řada výjimek (odchylek či chcete li úchylek). Některé z nich společnost víceméně přijímá, jiné odsuzuje. Osobně se domnívám, že pokud se jedná o konsenzuální záležitost mezi dvěma dospělými jedinci lidského druhu, je v podstatě všechno v pořádku. Vůči dětem bych do úplných detailů asi nezacházela, ale naprosto v pořádku mi připadají dva dospělí homosexuálové i různé sadomasochistické, fetišistické apod. praktiky, pokud jsou provozovány s oboustranným souhlasem.