Každé mé dítko má jiné potřeby...

Má dvě malé děti. Staršímu bylo od malinka jedno kde, s kým, kdy a jak bude spát. Vyspí se všude, na každé návštěvě, v autě, v autobuse, ve vlaku, u televize, mezi bavícíma se lidma. Od miminka je takový a ke svým spánkum nás nepotřebuje, to spíš já a i manžel potřebujeme mu přečíst pohádku, pomazlit se, děláme to tak denně a jen zcela výjimečně, když se tak nestane tak si prostě dáme pusinku, pohladíme a popřejeme dobrou noc a spí, nevylejzá, nevolá. Před spánekem vždy dodržujeme naše zvyklosti. A podotýkám, že to bylo divoké těhotnství plné stresu z toho, či ho donosím, moje máma mě trýznila telefonáty do nemocnice o tom jaká jsem nevděčná dcera, že si rodím daleko od rodiny atd.. Druhé dítko usíná za podobných rituálu, těhotenství až na blindění do 7 měsíce, pohodové a mazlíček nebude usínat sám ani za nic, v postýlce ležel poprvé po usnutí dneska, ale od sedmi jsem byla v ložnici asi 10x. Ted´ jsem ho jen přendala do naší postele a spinká jako dudek. Jsou jako když si z oka vypadli a přitom už ted´ vidím, jak jsou každý jiný. Starší když chce, tak příjde k nám do postle, ale spíš tak ráno se k nám pošmajchlovat, někdy i chce spát s námi a my ho necháme, ale to je zcela vyjimečné. Myslím, že rodiče si musí najít svou cestu a myselet na obě strany na sebe neb i dobře odpočinutý rodič je klíč ke št´astnému dítku. Já osobně se teda lépe vyspím bez dítěte v posteli, ale s tím malým se vyspím lépe na jednom lužku než za noc 20x vstávat k postýlce a to jí mám vedle manželský postele... .