Re: Usínání.

Snažila jsem se za dva roky Danečkova života asi třikrát o to, aby usnul po takzvaném vyřvání. Něco hrozného!!! Druhý den nemohl "mluvit", jak sípal. Kamarádka řekla, že její kluci spinkají sami ve svém pokoji už od dvou let, není přeci jejich otrokem apod. Syn měl od malinka koliky, klidně 21 dní nekakal, usínal jedině "na nás" - my to nazvali metoda "bříško na bříško", pohupování, neustálé utěšování, prso co deset minut atd. - Kdo tímhle neprojde, těžko může soudit; to se mu potom vykládá o tom, jak bychom neměli své dítě rozmazlit, jak ho nechat vyřvat apod. Když jsme byli oba s manželem tak unavení, že jsme díky probdělé noci druhý den ani neviděli, společné spaní bylo nasnadě. Ono vlastně přišlo samo - já při kojení automaticky usnula, nemusela jsem syna devětkrát vyndavat za noc plačícího z jeho postýlky, dodnes spinká s námi. Ještě jako "nematka" jsem pronášela nejrůznější moudra o tom, jak "tohle já teda dělat nebudu, s námi v posteli spát nebude, sladkosti dostávat také nebude atd." Ale ona realita vyléčí mnohé...