Re: Spí trvdě

Hilly, já spím opravdu tvrdě, ale že bych zalehla miminko, to jsem se nebála. Dokonce ani manžel ne. Měla jsem trochu strach, abych ho spíš nepřikryla peřinou. Víc jsme zatopili a přikrývala jsem se jen tak po pás. Holka s náma spala v posteli od čtyř měsíců, když jsem jednou padla únavou při kojení. Zhruba ve dvou letech se odstěhovala do své postýlky do svého pokoje a i když čas od času zkusí spaní s námi, má radši svůj klid. Kluk s náma spí od narození až doteď (už mu byly tři). Usíná sám, někdy u nás někdy ve své postýlce. Většinou se ale stejně v noci vzbudí a chce k nám. Má rád (i přes den) když je co nejvíce členů rodiny pohromadě a vůbec je hodně kontaktní...
Co se týká kvality spánku, tak během prvních čtyř měsíců holky jsem byla chodící mrtvola, pamatuju si noční kojení a pak ten pokus o vrácení do postýlky, vzbuzení, chování, počítání do sta, pokus do postýlky, vzbuzení.... Vyřvat jsem taky zkoušela - vydržela jsem jednou 25 minut. Na víc fakt nemám.
S klukem jsem nevyspání nepoznala. Večer jsem si v pohodě dělala svojí práci, kolem jedenácté si šla lehnout, usnula jsem, ještě než se dokojil. V noci jenom zavrněl, ani jsem se pořádně nevzbudila, jen se natočila tím správným prsem. Tak možná první dva tři týdny jsem u toho byla vzhůru, dokud mě trochu bolely prsa. Pak jsem ale okamžitě po přisání zase usnula. Kupodivu ani nepotřeboval odříhnout a netrpěl kolikou. Občas jsem mívala trochu namožená záda, ale oproti nevyspání nesrovnatelně menší problém. Do třetice už snad ani nebudu potřebovat postýlku...