Děkuji

Ahoj Věruš,
děkuji za první díl Tvé (doufám) dlouhé rodinné ságy. Uplně maminku vidím, jak se na hospodářství ohání...byla to dřína a život to byl nelehký... snad nebude znít arogantně když řeknu, že něco z toho života bychom si měli uchovat:pýchu dělat vše jak nejlépe dovedeme a pak harmonii, kterou získáš tím, když pracuješ s přírodou.....vidět setbu a pak být u sklizně a tak... dodává to jistotu pevných zákonů..a jak je člověku dobře po "dřině" na zahradě...tím nechci shodit tu skutečnou nelidskou dřinu našich předkú...však mi rozumíš.Jen že je smutné, že dneska lidi nerozeznají borůvky od ostružin a když kupuju celer nebo kořenovou petržel, tak jsem v americkém obchodě obdivována, co všechno neznám a že dokonce vím, jak to upravit! Ale to jsem se dostala moc daleko od poutavého příběhu Tvé maminky!!
Díky!!! Pokračuj!!!