další tip

Nedávno jsem četla knížku Podzimní mléko, paměti bavorské selky, také velmi zajímavé, na začátku 2. svět. války jí bylo asi 20 let, maminky jim (asi 10 dětem) zemřela, když jí bylo osm, a ona pak vykonávala skoro všechny ženské práce v domě... byli chudí, dost. Na konci píše, nikdy bych se již nechtěla stát selkou (přála si být zdravotní sestrou).

V jednu dobu se stará o čtyři seniory, i nemohoucí, a myslím jedno, možná dvě děti a píše: "kdyby nebylo té dřiny na polích, žili bychom si docela dobře.." tak na tuto větu si občas vzpomenu. Já nemám žádnou dřinu, mám čas hrát si se svými dětmi... a jak tu někdo psal, někdy mě obtěžuje vyndat nádobí z myčky. A vím, že i starost o jednoho seniora, jak měla ona na starosti čtyři, by v dnešní době bylo považováno za velkou zátěž a pro ni by to byl již asi ráj.

Je to knížky i pro ty, kdo si malují, že života na vesnici byla dřina, ale jinak idylka. Ony i ty vztahy bývali často víc než kruté. V závěru zmiňuje paměti jiné děvečky, možná v podobné výchozí pozici jako je hrdinky autorky článku, jenže ta byla ve své pozici zneužívaná. Prý by se už nechtěla podruhé narodit, kdyby měla prožít stejný život.

A shodou náhod, ještě ze stejné doby a obdobného prostředí, ale z Norka, jenže už nevím název. Psal to syn, příběh svých rodičů. Myslím, že se to jmenoval i jen Příběh mých rodičů. Také pěkné.