Život se nemazlil

můj děda, ročník 1933, měl 3 roky, když mu umřela maminka. Otec si přivedl domů jinou paní, která své dva vyvdané nevlastní syny evidentně neměla ráda. Nedala jim najíst, bila je, zavírala je do komory. Dědeček měl 6 let, když šel do "služby" k příbuzným. Předávali si jej jako horký brambor, nikdy se nedočkal pohlazení, hezkého slova. Musel pracovat a nedělám si iluze, že to byla lehká práce vhodná pro malé dítě. Stále míval hlad.
V 19 poznal mou babičku, pořídili si 3 dcerky.

Co je romantického na starých dobrých časech, kdy dítě nic neznamená, kdy se úřady nestarají, jak sirotek žije? I když mě tak napadá, že se to zase tak moc neliší od současnosti, že....