neohrádkové a děti a neohrádkující matky

Mirko, díky za podporu, od neohrádkující matky mě fakt potěšila. Já zase třeba nešátkuji a v životě by mě nenapadlo za to někoho napadat, prostě nemám potřebu to dělat, pokud se to ale některým rodičům a dětem líbí, tak nevím, proč by to dělat neměli.

Všem lidem, kteří žvaní o odkládání ubohých dětiček do ohrádky, bych na pár dnů na x hodin denně půjčila svoje dětičky v jejich nejnáročnějším věku. A pak bych se přišla podívat, jak zvládají péči o ně i o domácnost.

Další věc - Určitě neexistuje matka, která dítě nikdy ani na chvilku nepotřebovala nějak zajistit. A když pak vidím matky, které brojí proti ohrádce, ale v případě nouze dávají dítě do postýlky, kočárku nebo do autosedačky, protože - ó ten údiv - chtějí slít vařící vodu z brambor bez batolete visícího na jejich nohách, tak mi to přijde jako docela slušné pokrytectví. Já jsem třeba svoje děti musela mít v měkké ohrádce s látkovou sítí, protože když si v postýlce stoupaly, tak se při pádu uhodily nebo si strčily nožičky mezi šprušle.

A ještě jedna věc - jsou děti, které ohrádku snášejí dobře nebo ji mají dokonce rády, protože si z ní dělají domeček, doupátko, skrýš, kterou vnímají jako úkryt před starším všetečným sourozencem... Když k nám přijdou na návštěvu nějaké děti, tak se do naší ohrádky přímo hrnou, protože je pěkná a plná hraček. Dvouletého syna tam už ale prakticky nedávám.