"Ecim, já to zločinem nenazvala, tak proč to tak řešíš? Myslím, že tebe to štve mnohem více než mě, mě je fakt putna, jak to kdo dělá,já mám prostě k ohrádkám jasně vyhraněný postoj a doma to nechci, i kdybych měla domy klony želv Ninja, jak jsem ti psala jinde."
Však ti ohrádku nikdo nenutí. Já už ale mám po krk toho, jak mi tu věčně někdo dává sežrat, jak jako matka nestojím za nic. A po tvém příspěvku mám pocit, že jsem si je snad ani neměla pořizovat, co? Když mám tu nebetyčnou drzost se chtít vy****, aniž by po mně někdo skákal a tahal se se mnou o všechno, co je v dosahu?
"Moje děti si mě budou možná pamatovat nahou, ale to co popisujete, těžko."
Moje děti si mě také pamatují nahou.
"Tampon si umím vyměnit tak, že to snad nezaznamenáš ani ty stojící vedle mě to už možná přeháním,"
Jsi úžasná, na tebe prostě nemám a nikdy mít nebudu.
"ale kluci mou menstruaci nikdy nezaznamenali, děvče je vnímavější, jednou mě vidělo, dostalo desetislovnou "přednášku" a už to neřeší."
Můj starší syn to zaznamenal a řešil to několikrát. Sice už nevypadá, že by z toho byl nějak zničený, ale já se přesto nemohu zbavit domu, že jsem měla být důslednější a před tímhle zážitkem ho ochránit.
"Nebo jako myslíte, že denně sledují, co z maminky vypadne?"
I kdyby nesledovaly, jakože některé sledují, tak co je krucinál špatné na tom se chtít vy****t v klidu? Jak jinak už ti to mám proboha vysvětlit?
"Já nejsem lepší matka, jsem línej rodič, ale pokud odmítám ohrádku, musím najít jinou cestu, jak věci udělat, a přežít, já i děti."
Aha, a jsme u toho. Já třeba znám odpůrkyně ohrádek, které ale dávaly dítě do postýlky, autosedačky nebo do kočárku. Přičemž pochopitelně neopomněly zdůraznit svůj odpor k omezování svobody dítěte.
"Mě spousta věcí nevadí, rozházené nádobí a potraviny mi přišly v určitém věku vtipné, voni si to zkusili a už je to neláká."
HA HA HA. Já ti ty svoje děti fakt mám chuť půjčit. Mně to taky přijde vtipné a i chvilku rozházené věci přežiju, ale KUPODIVU mi vadí, když takhle řádí u sporáku, na kterém se něco vaří. Já totiž nechci, aby se zmrzačily, víš? Kdybys viděla v reálu tu holku, o které jsem tu v diskusi párkrát psala, tak bys mě možná pochopila. A nebo taky ne, ale mně už je to jedno. A jsou věci, které je baví hodně dlouho, fakt to není ve stylu "zkusím si to a jdu od toho".
"Nejsem Magdalena Dobromila, abych trávila vařením půl dne."
Také netrávím vařením půl dne.
"šlo to i když po poledni spali, a pokud byli ve věku, kdy nespali, už po sporáku neskákali."
"Knoflíky točí každé děcko, párkrát ho chytneš za ruku a vysvětlíš, že to dobré jídlo a buchta prostě nebudou, když to vypnou..."
No jo, jsem blb, který si snad ani neměl pořizovat děti. Takovéhle přednášky fakt miluju. To si vážně myslíš, že jsem se jim to nepokusila vysvětlit?
"nebo jsem vařila večer či když spali."
Mám tu nebetyčnou drzost chtít dělat večer jiné věci (třeba žehlení nebo něco jiného než domácí práce - hrůza, že) a bezpečným způsobem uvařit přes den.
"U televize tráví času dost, třeba vás to zklidní a přestanete vyšilovat dělejme to každý, jak umíme, co je na tom těžké pochopit?
Prostě ohrádka mi vadí, moje matka mě tam při vaření, záchodu atd. zavírala, a vidět ji doma kvůli takovým dle mě blbinám, prohodím ji oknem "
Ano, vaření je blbina, chtít se vy***t v klidu je blbina, popáleniny třetího stupně na většina dětského tělíčka, to je taky blbina, rozbitá hlava, zlomeniny, úrazy páteře s trvalými následky atd., výčitky svědomí, že jsem tomuhle všemu mohla předejít a nepodělat dítěti život, to je taky blbina. Paráda.