Re: pro autorku

"Baví mě sledovat, jak moje děti žijí. Jak vnouček Toníček je i téměř v roce ještě hodně kojený, že není odkládán do ohrádky, ale pohybuje se rychlým lezením po celém bytě, jak spí od narození v jednom hnízdě s rodiči, je nošený v šátku.

Ano, naše generace to dělala jinak – no a co má být? Jinak jsme to neuměli, neměli jsme možnosti a informace, jaké jsou k dispozici dnes. Ale dávali jsme ze všech sil svým dětem vše, čeho jsme ve své době byli schopni – a stejné je to s dnešními rodiči. Bylo by dobře, kdyby si to uvědomily obě strany".

Já bych jen dodala, že ono to není tak černobílé. Třeba v naší rodině byly děti také kojené dlouho přes rok, v ohrádce jsme byli jen v nejnutnějších případech, šátek jsme pravda neměli, ale i tak jsme si fyzického kontaktu užili dostatek, a cestu k rodičům do postele jsme si také vybojovali. Nejsem v širokém příbuzenstvu i mezi známými jediný případ, kdy maminka po skončení mateřské raději našla hodnou hlídací paní, které dávala podstatnou část svého výdělku, než aby nás dala do jeslí, což se tehdy mnohým lidem jevilo jako rozmazlování a vyhazování peněz, protože "jiné děti to v jeslích také vydrží".

A nedávno jsem slyšela na úřadě vyprávět jednu paní, že jejich dcera nechává novorozence od narození spát v samostatné místnosti, aby "si už od začátku zvykal a nerozmazloval se". A důsledně to praktikuje i na návštěvách, což je třeba ve 2+1 pro hostitele krajně omezující.