Různé úhly pohledu

Nejspíš vím, jak to Anna myslela. Opravdu jsem před rokem litovala, že jsem nebyla krapet připravená na alternativu, že to taky všechno může špatně dopadnout. Zní to hrozně - protože těžko si žena může něco takového představit.. Určitě je to jiné u maminek, které mají ohrožené a rizikové těhotenství a například u mě - kde nebylo celých 9 měsíců náznaku, že by se nemělo narodit živé dítě. Ale například organizace Dlouhá cesta, o které jsem psala, distribuje letáčky do porodnic, kde se píše právě o takových koncích. Také jsou v nich rady (nad zlato), jak postupovat v těch těžkých chvílích, hlavně prvních hodinách, dnech..(Já je tenkrát bohužel k dispozici neměla).
Ale také musím s jistotou tvrdit, že kdyby se to stalo kterékoli z žen, bude to pro ně obrovské neštěstí, které psychika prostě nechce a nemůže přijmout, protože na nic takového se žena - matka prostě připravit nemůže.
Za sebe můžu říct, že nejsem žádná "citlivka", doma máme spoustu zvířat, psů, koní, atd..a se smrtí zvířat se potkávám opravdu často a je tedy pravda, že srovnávat takovou "ztrátu" se ztrátou dítěte je docela rouhání..