Re: Počítám, že se narodí...

Anno, vůbec stebou nesouhlasím.

Moje první těhotenství bylo předčasně ukončeno samovolným potratem, buďiž asi nebylo něco vpořátku, ale přístup celého zdravotnického personálu bylo příšerné. Co jsem si dovolila vůbec brečet, že bych se měla léčit na psychiatrii atd. Tak tohle jsem si vyslechla při vyzitě po kyretáži.

Přesně na den to byl rok a já zjistila, že jsem těhotná. Celé těhotenství jsem byla nemocná, zablokovaný záda, zalehlé uši, točila se mi hlava. Dotoho stále těhotenské vyšetření, které mi nepřineslo dobré výsledky. VŮBEC JSEM SE NETĚŠILA, BYLA JSEM STÁLE VYTOČENÁ, NARSANÁ.(přesně vaše slova, k plodu jsem nepřilnula). Přesto se mi narodil zdrávý kluk, ale od 3 let máme psychické problémy. Není den, hodiny aby nevrčel, nevztekal se nebo si nějak neubližoval (sebepoškozoval), stále naštvaný, nechce jíst a vše je velký problém. Dle psychologů byl problém v těhotenství.

Zato třetí těhotenství jsem si užívala těšila jsem se. Narodila se mi holčička veselá ve svých dvou letech pěkně mluví a počítá a je hodně samostatná.

A takovýma kecma chcete pomoct matkám, aby jím to zmírnilo bolest a o kolik té bolesti by to bylo? Tak to se mi zdá scestné. Taky Vám nevěřím, jestli si myslíte, že by se Vám zmenšil zármutek jen proto, že jste nepřilnula ke svému plodu. No jó vy si UVĚDOMÍTE z profesionálního hlediska, že to je jenom ten plod a né dítě. Podle mě nevíte očem mluvíte a je vidět, že jste takovou smutnou událost neprožila na vlastní kůzi. JÁ OSOBNĚ BYCH CHTĚLA ZEMŘÍT. A z takový profesionálů jako jste vy je mi špatně.

Na Johanku vzpomínáme Šárka, Mareček a Gábinka