Re: no chudáci děti

Ale no tak, Myss, naše děti jsou "jen" dvojjazyčné, ale tak, že se nás v obou zemích ptají jestli umí i ten druhý jazyk.
Občas - ted myslím staršího - udělá chybu, něco přeloží doslova, ale to je tak všechno.

Je v první třídě v obou zemích (českou děláme "dálkově") a řekla bych že v obou (až na škrabopis:)) je perfektní, čte v obou jazycích, i když je úplně jiný systém.

V češtině určitě oproti vrstevníkům ztratí část slovní zásoby, protože nebude mít chemii, přírodopis a další - takže pestíky, blizny, kádinky, prvosenka a další mu asi zůstanou utajeny, ale co znám spoustu dvojjazyčných lidí, pokud to k životu potřebují, velmi rychle se to naučí.

Čtyřjazyčnou rodinu znám jednu, mají více dětí - první mluví čtyřmi jazyky perfektně, druhé mluví perfektně třemi, čtvrtému rozumí, odpovídá v jiném jazyce. Pokud to na nich zanechalo stopu, pak velmi pozitivní.

A čtyřjazyčná rodina jsme mohli být taky, žili jsme nějakou dobu v německu, spolu mluvili anglicky a každý jsme měli další, vlastní, mateřský jazyk, kterým bychom mluvili na dítě.
Nakonec jsme se přestěhovali, oba jsme se naučili jazyk partnerka a i když spolu anglicky pořád hodně mluvíme, nemluvíme anglicky na děti, takže angličtinu jen občas slyší, chytnou nějaká slovíčka, to je všechno.

Ještě že nežiješ třeba v Kanadě, Švýcarsku nebo Belgii, to bys musela vynaložit spoustu snahy aby se ti dítě náhodou ve školce nebo ve škole nenaučilo plynule další jazyk :) nedejbože dva...