Re: studie a praxe

Judy,myslim,ze se tu jedna spis o zabavu a vymenu vlastnich nazoru,jinak by i autorka psala do odbornych casopisu a necekala reakce. Treba nekomu v podobne situaci moje zkusenosti pomuzou. Predesle clanky jsem necetla a o autorech nebo v diskuzi si ctu, az kdyz me text zaujme. Reaguji tedy jen na clanek, ne na pisatelku. Osobni ci odborne zkusenosti nikde nezminuje. Nahodou jsem na clanek narazila na uvodni strance a padl mi do oka, protoze se touto problematikou jiz 15 let jako lingvista pedagog zabyvam, znalosti mam zalozene na teorii i praxi, navic hned z nekolika zemi, a to jeste dlouho pred tim,nez jsem se stala matkou pobyvajici v zahranici. Sama se domluvim aktivne velmi dobre 7 ruznymi jazyky (z 5 mam statnice)a min. dalsich 10 jsem se uspesne ucila, o jazycich toho tedy i bez toho neco malo vim. Clanek vypadal podle titulu zajimave, ale ano, mas pravdu, nakonec jsem ho cetla jen jednim okem, druhe oko jsem musela totiz privirat, abych nevidela ty nesmysly v cestine (hlavne stylisticke chyby). Clanek je o pozitivnim prinosu dvojjazycnosti a “neparazitovani”, pritom jiz v prvni vete si naopak muzeme vsimnout, ze cim vice znalosti v cizim jazyce (v tomto pripade nejakem germanskem?, soudim podle nestastne prelozenych germanismu v textu), tim horsi materstina. Pro pribuzne jazyky to plati dvojnasob. Spatne se mi cetl,myslenky nesouvisely, takze spatne jsem ho mozna i precetla, cteni odflakla.
Do diskuze jsem zminila samozrejme SVUJ nazor – nejen na clanek, ale i na vseobecne mineni o problematice (to te mohlo trochu zmast). Neopisuju nazory jinych a nevydavam je za svoje a uz vubec ne bez uvedeni zdroje nebo autora. Co pise autorka je jedna vec, jake nazory a zkusenosti maji ctenari, je dalsi vec. Od toho tu je diskuze. Pokud ma autorka jen pozitivni zkusenosti, tak ji blahopreji, nicmene o jejich osobnich zkusenostech jsem se nic nedozvedela. Mozna je jedna z mala vyjimek a nebo o negativnich neco napise priste. Ja znam (a tusim) i negativni stranky a ver mi, ze cim vice se bude o teto problematice vedet a bude vice vedeckych studii (predevsim z oblasti psychologie), tim pribude i par stinnych stranek vicejazycnosti. To,ze se ucenim jazyku zvetsuje pamet a mozkova kapacita, neni nic prevratneho, ta se totiz zvetsuje jakymkoliv ucenim a opakovanim.Jinak jsem mela moznost posoudit vliv vicejazycnosti i na stare lidi a co je znalost jazyka pro jednoho, nemusi byt pro jineho. Ze se nekdo jakz takz s akcentem domluvi v zemi rodicu, vzdy neznamena,ze je dvojjazycny nebo vicejazycny.V kazdem pripade mas pravdu, ze dvojjazycnost se segmentuje na ruzne urovne a ruznymi smery a pojmy jako simultanni a sekvencni bilingvismus ti nejsou cizi. Mj. ona uz sama dvojjazycnost neni jasne (vsude stejne) definovana a uz v tomto se nazory odborniku rozchazeji, takze me zarazi,jak me tu bez znalosti kontextu skoro napadas,ze autorka (mozna v tomto oboru amaterka)snad “pise uplne jasne” a “jakypak chudaci” a ty to uplne zlehka nekriticky prejimas, at uz to je pravda nebo ne. Podle me male deti, ktere chteji rodice vychovavat dvojjazycne,aniz by to bylo v danou chvili nutne a jeste ani ne rodilym mluvcim,proste chudaci spis jsou nez nejsou,at uz se tim cvici jejich pamet a mozkova kapacita jakkoliv.Nejvic me dorazi rodice,kteri ziji s detmi v zahranici a materstinu je neuci vubec nebo minimalne (z duvodu pohodli nebo malo casu).Vzdyt jedno z oficialnich prav ditete (UNICEF) je jeho pravo na vlastni jazyk a kulturu (asi nejaky duvod to mit bude) a je smutne,kdyz vlastni rodic mu to odpira kvuli svemu profitu a vyuziva nevedomosti ditete. PS, nevim,zda ctes dobre ty, ale sama vim jako cestinarka, jake potreby co se tyce vyjadrovani ma prvnak nebo patak, myslim,ze ani v jinych jazycich to nebude jine.