Re: No nevím

"Ano, dnes mohou ženy o sobě, svém těle atd. rozhodovat tak, jako asi nikdy dřív. Ale zároveň jsou - převážně nevědomě - omezovány a usměrňovány (výchova, traumata, kultura, reklama, média, autority,...), takže jejich rozhodnutí jsou velmi často určená něčím vnějším, a nejsou zcela v souladu s tím, co by ony samy skutečně potřebovaly a chtěly. Ony si ten nesoulad nejspíš ani neuvědomují, ale někde hluboko v nich hlodá a může se eventuelně projevit nějakou poruchou, nemocí. "

Ale v minulosti byly usměrňovány mnohem více a tvrději, takže logicky musely být mnohem méně v souladu s tím, co by ony samy skutečně potřebovaly a chtěly!! A traumatizované musely být taky xkrát víc než my, přečti si nějakou literaturu z doby před 100 lety, co se dneska řeší lehčím psychickým traumatem, to se dřív řešilo skokem pod vlak.

"Jsou ale ženy, které ten problém mají - počít, a dítě donosit. Který řeší tím, že do sebe ládují další umělé hormony, mnohé z nich marně. Nebo nemají partnera, přitom ve 20 třeba dobrého partnera měly, ale tehdy jim všichni (rodiče, kamarádky,...) říkali, nebuď blbá, nejdřív si užívej, na děti máš času dost (no, a nemá)."

Tak se na mě nezlob, ale to už jsme opravdu všichni tak zblblí tím, že se necháme od médií/kamarádek/okolí naheftovat do něčeho, co NEPOTŘEBUJEME a NECHCEME?


Uvědomme si, že dneska máme možnosti jako nikdy předtím, ale ty možnosti mají taky určité DŮSLEDKY. Jsem strašně ráda, že můžu žít dneska a ne před sto lety, ale i dneska přece volby, které dělám, musím dělat sama za sebe a s vědomím, že budou mít pro mě určité důsledky.

Svoboda spočívá v tom, moci si vybrat takovou cestu, která mi bude nejbližší, a takové důsledky, které pro mě budou nejúnosnější. Není dobré se těmi možnostmi nechat oslepit natolik, abychom si neuvědomovali, že svoje důsledky má KAŽDÁ naše volba.