Re: Co z těch tvrzení je skutečně prokazatelné?

Withep, mně děti nesebrali a určitě nemůžu říct, že bych jim na začátku nějak dobře rozuměla, hlavně u prvního dítěte. U druhého to bylo lepší, logicky, protože jsem už měla zkušenosti.

Myslím si, že veškeré ty věci okolo porodu jsou především záležitostí psychiky MATKY (na kterou se pak psychika toho dítěte naváže).

Tím chci říct, že když je pro někoho bonding tak zásadně důležitý od samého začátku, tak je dobré mu vyhovět, pokud to jen trochu jde, protože spokojená matka = spokojené dítě, ale nemyslím si, že by ten bonding byl důležitý SÁM O SOBĚ.

Protože to "přeruší se pouto, které pak stojí určité úsilí obnovovat, a úplně se to třeba nepodaří nikdy" mi přijde jednoznačně o psychice té matky, a příliš silné na to, že se jedná jen o zlomek z celkové doby, kterou matka s dítětem stráví.

Jinými slovy - také jsem chtěla, aby mi dítě neodnášeli, ale beru to zcela sobecky, že jsem to chtěla KVŮLI SOBĚ, abych já se cítila dobře a mohla to "přenést" i na dítě, a nevymýšlela si "zaručené pravdy" o koťatech a štěňatech (mimochodem i kočka a fena od nich musí na chvíli odejít, aby se nažraly, to jim taky působí trauma a strach, že umřou)?