Hlavně mu nevoz žádnou hračku!

Hračky, věčný problém i u nás. V koutě jich máme 2 bedny a ještě něco navrch. Přitom nejoblíbenější jsou dva medvědi, hrnce, vysavač, žehlička a počítač. Babička mu chtěla koupit k narozeninám dětský počítač. Proč by si s tím hrál, když může zapojovat káblíky do opravdického a na opravdické klávesnici dělat jak on říká ťap ťap. Tak jedné babičce jsem to vysvětlila, že má raději poslat blok a pastelky. Ale co ta druhá? Některé její hračky putují rovnou do koše, protože jsou tak akorát na spolknutí. Jiné mu chvíli nechám, ať je prozkoumá. Dostal např. dětský mobil. Musela jsem izolepou přelepit místo, odkud vychází zvuk, aby tím hlukem neohluchl. A když to náš koumák odlepoval, tak se ten plast zlomil. No kvalita sama. A něco podobného dostává při každé návštěvě. Bohužel si netroufám být upřímná, i když je to moje matka.
Minule mě rozesmál dědeček, který mému synu radil, jak si s hračkou nemá hrát, aby ji nezničil. K čemu ta hračka potom tomu dvouletému výzkumníkovi slouží, když ji nesmí prozkoumat?
Moc dobře si vzpomínám na své dětství, kdy nejlepší hračky byly vystaveny na skříni, abychom je nezničili.
Musím už najít odvahu a říct jim to!