Re: Televize a moderní hračky - zhouba dětí?

Mirko, Šáry, Monty,
každá určitě máte díl pravdy. Já jsem byla doma s dcerou do 3,5 roku. Snažila jsem se jí hodně věnovat, ale byla to pro mě hrozná dřina. Hlavně proto, že jsem na ni byla celý den úplně sama a s dětmi obecně to moc neumím. Mazlit se , to ano, sle jako partner ke hře s malým dítětem jsem nemožná. Ocenění bylo takové, že mi manžel i moje máma dávali najevo, že se doma pouze flákám. Když dcera nastoupila do školky, hned první den tam chtěla být do večera, bylo vidět, že se doma už nudila a přitom já jsem se tak snažila se jí věnovat!
Kdybych náhodou měla druhé dítě (není už v plánu), už v těhotenství bych si to zařídila tak, abych mohla něco dělat z domova a úplně nezblbla. Můj návrat do zaměstnání byl vzhledem ke čtyřletému výpadku katastrofální, připadala jsem si úplně na začátku, dvacetileté holky mě strčily do kapsy a daly najevo, že jsem úplně blbá a abych se radši vrátila domů. Ano, i moje sociální dovednosti značně utrpěly.
Ale zpátky k dceři. Taky jsme sledovaly v televizi Kouzelnou školku, Kostičky a pohádky. Pořadů pro děti v televizi zas tak moc není, aby je to mohlo poškozovat. Kouzelná školka se navíc vysílá v takovém čase, že jsme ji většinou nestihly - byly jsme ještě venku.
Souhlasím s Mirky švagrovou, že pocit výlučnosti v rodině a vědomí toho, že matka je tu pouze pro něj - může dítě deformovat. U sebe musím říct, že můj vztah s dcerou zraje jako víno a čím máme na sebe méně času, tím si ho více užíváme a náš vztah je intenzivnější. Mateřskou jsem vnímala jako nekonečný sled ubíjejících povinností, které nikdo pořádně neohodnotí a do vztahu s dcerou se občas vkrádala klasická ponorková nemoc. Dcera taky ohodnotila, když měla změnu - byl s ní někdo jiný. Bylo to málokdy.
V historii je to asi poprvé, kdy má dítě matku jen pro sebe, dřív vždy bylo na prvním místě zajistit obživu a až pak hry. Uvidíme, co to přinese.