Re: Televize a moderní hračky - zhouba dětí?

Mirko, tak já to mám úplně opačně - vystudovala jsem obor, který mne baví (co se pamatuju, neuměla jsem si představit, že bych dělala něco jiného), a tak mě možnost pokračovat v něm spíš nabíjí, než by mi energii ubírala. Kdyby mě to nebavilo, tak bych to asi taky brala jako ztrátu času.

Teď trochu z jiného soudku: mám tak trochu kacířský názor, že v současné době se hodně hovoří o právech dítěte, ale už se nemluví o jeho povinnostech, které by (samozřejmě od určitého věku) podle mého názoru mít mělo. To neznamená, že bych se chtěla vrátit do časů svého pradědečka, který vždycky, když se semlel nějaký malér, nechal nastoupit svých osm synů a preventivně je zbušil, protože jeden z nich za to určitě mohl a kdo by se vyšetřoval s tím, který, že. :o)). Ale myslím si, že ačkoli dítě je velice důležitou součástí rodiny, nemělo by být jejím jediným sluncem, okolo kterého se bezpodmínečně všechno točí. To neznamená, že by se mu nemělo citlivě naslouchat a všestranně rozvíjet jeho talenty i osobnost. Znamená to, že ani my rodiče se nemusíme stydět, že máme svá zaměstnání a záliby, protože tak dítěti ukazujeme určitý vzor, který spočívá mimo jiné i v tom, že ani dospělí lidé nemusí vést trapně nudný a nenásledováníhodný život, a že ho mají co zajímavého naučit. :o))

I když, já a koníčky - co mám dítko, šly dost do kopru.Před tím jsem závodně sportovala, už mi to chybí, ale ještě si holt budu muset chvíli počkat, s bříškem by to nešlo :o)))