Re: Re:hračky

Úvodní článek se mi zdá věcný až na to, že v 21. století nemůžu chtít po dítěti, aby si hrálo pouze s duhovou kuličkou, apod. Co šlo za našich dětských let, či dětských let našich rodičů či babiček a dědečků, už není možné. Jasně, že můj syn si např. raději vyrobí svůj vlastní větrník a nenapadne ho chtít si ho koupit. S bráchou si sedají do krabice, kterou si pomalovali a jezdí autem. S dědou si postavili na potoce mlýnské kolo. Taky nekupujeme žádné plyšáky. Babičky s dědou mají už hodně vnoučat, takže hračky nekupují, takže ani žádné kraviny. Pod stromek dáváme dětem vždy něco na malování, knihu, stavebnice /ty milují všechny naše 3 děti/ a různé skládačky, sportovní vybavení /vždycky je co, protože děti rostou/, nějaké CD k PC /jako dárek je vždy výukové/. Musejí dostat i nějaká levnější auta, abych strávila, když se jim podívají na součástky. Pak dostanou i dražší auto, starší na dálkové ovládání a mladší syn většinou velké auto na písek. Teď už si oba mohou hrát na písku s auty a oba mohou jezdit a závodit s auty na dálkové ovládání. Doma děti mají k dispozici PC, kde si hrají podle nálady, někdy výukové, někdy hru. Nemyslím si, že je v dnešní době pro děti vhodné, aby nebyly v kontaktu s moderními technologiemi. Je potřeba, aby uměly obsluhovat TV, DVD, video, PC, telefon a domácí spotřebiče. Je potřeba, aby tyto dovednosti si osvojovaly od malička, protože všechna tahle zařízení je obklopují od narození. V době, kdy naše děti budou dospělé, kdo ví, s čím dalším budou muset umět zacházet.
Takže mi nepřipadá adekvátní stesk pisatelky po tom, že dnešním dětem nestačí na hraní kulička jako kdysi jí. Vím, že článek nebyl jen o tom, ale tohle mi připadá stejné, jako když můj děda říká, že za svých mladých let měl za jednu korunu 2 rohlíky a špičku salámu.