Zas taková sranda to není

No, ono to takhle podané vypadá velmi roztomile. A je dobré, když se člověk v dospělém věku dokáže radovat z maličkostí a sdílet dětskou radost. To, co zde popisujete, to není samo o sobě ten handicap, o který jde. Nevím přesně, jaký handicap se snažili léčit ti psychiatři, ale asi tam něco bude. Ono totiž rodičovství není jenom o té legraci s dětma. Být rodičem v sobě nutně zahrnuje i tu vážnou stránku věci. Je např. dobré být způsobilý řídit auto a moci tak vozit děti k lékaři či na výlety. Být schopen řešit finanční problémy rodiny, problémy kolem bydlení. Správně rozhodovat, když budou děti nemocné nebo dojde k úrazu. Unést odpovědnost v době, kdy bude třeba rozhodnout, zda třináctiletá dcera smí již večer na disco nebo ne. Ustát situaci, kdy děti dorostou do věku, že začnou koketovat s drogama. Pokud si v této době budete místo rodičovství hrát s vláčkama, tak to asi nebude ono. Možná tohle všechno bude na vašem manželovi a ten bude na řešení těchto věcí sám, protože se nebude moci poradit s někým, kdo mu bude rovným partnerem - nebo si nějakou partnerku-konzultantku časem najde a vás určitým způsobem adoptuje. Pokud o ženách-matkách mluvíte jako o slepicích či kvočnách, asi opravdu na rodičovství nejste zralá. Ale co, stalo se a nějak se to vyvrbí. Znovu říkám - to, že dokážete prožívat dětskou radost, to je dobře. Otázkou je, zda máte na to, ustát tu vážnou stránku rodičovství - pokud je tam nějaký vážný handicap, tak to může být časem problém.