Re: Slepice naruby

Monty, zdá se mi, že to vidíš trochu černobíle. Kam bych zapadla já? Byla jsem doma s dětmi celkem 9 let. Chodila jsem na písek a kafrala s ostatními maminkami na téma - děti a vše s nimi spojené. Uklízela jsem denně, vařila, prala, žehlila, utírala poakakané zadečky, četla pohádky, učila říkánky, hladila, mazlila, chovala, v noci nespala s nemocným drobátkem. Ale zrovna tak jsem s nimi chodila na výlety, vymýšlela pro ně zábavu a hry, poměrně často jsem vypadla si zacvičit, do divadla, do kina, navštěvovala jsem různé akce i bez dětí.
Nemyslím si, že jsem tím nějak zaostalá nebo slepiciózní. Ale bylo v mém životě zkrátka období, kdy jsem byla především matkou. Pokud si pořídím dítě, považuju to za naprosto normální. A docela chápu, když některou to mateřství pohltí natolik, že ostaní svět kolem sebe vnímá pouze okrajově. Konec konců - mateřská není jako doživotní galeje. Trvá jen určitou dobu. A většina maminek se dříve či později stejně zapojí do pracovního procesu. Pro někoho je mateřská ztráta času a přemýšlí, jak by z toho vypadnul, pro jiného je to čas, který stráví v blízkosti svých děti v jejich ranném dětství, tedy v době, kdy každé dítě mámu opravdu hodně potřebuje. Strašně to toiž utíká a až ti z tvého malého roztomilého andílka vyroste pěně jedlej puberťák, budeš ještě s láskou vzpomínat na nekonečné žvatlání a upatlané ručičky, věř mi.