Re: Slepice naruby
Ahoj Lucajdo,
s tím, že děláš některé věci intenzivněji si mi připoměla mé pocity. Od té doby, co mám chlapečka, který mi denně zabírá opravdu dost času, jsem zjistila, že dřív jsem vlastně spoustu času proflákala. Teď se snažím naplnit každou volnou chvilku nějakou smysluplnou činností. Například se z celé televize dívám jen na večerní Zprávy, protože TV se prostě do mého denního programu už nevejde. Mimochodem ještě studuju - což mi zejména zpočátku opravdu pomohlo od výše zmíněného zeslepicovatění. Hrozně ráda si popovídám s ostatními maminkami o zoubcích, kakání i papání, ale s bezdětnými spolužáky řeším otázky typu zda jde v Iráku více o ropu nebo o islám. Diář mám na "mateřské dovolené" nabitější, než když jsem pracovala v kanceláři.
A co se týče té infantility: přidávám se ke všem ostatním, co dají dítěti z Kinder vajíčka čokoládu a už se třesou nedočkavostí, co bude uvnitř. Dneska jsem si zrovna koupila Pexeso s krtečkem a minulý týden barvičky na sklo a celý večer místo daňového přiznání malovala úúžasnou zelenou housenku na okno. Byla jsem teď týden s klukem na horách, kde děti ohromně bavilo honit se po hotelových chodbách. Samozřejmě jsem tam lítala s nimi ...
Ale na druhou stranu mí rodiče říkají, že mě mateřství dost změnilo. Dřív jsem byla samej "sex, drogy, a rock´n´roll" a dneska, když máma (dobrovolně a ráda) hlídá a já jdu občas někam zapařit, tak se vracím do půlnoci a držím se jenom piva, jointy odmítám se slovy: Až přijdu domů, musím zvládnout spočítat odměrky Sunaru do lahve. Prostě mi ta zodpovědnost pořád leží za krkem.
Odpovědět