Re: Slepice naruby

Ahoj Sosane,

mluvíš mi z duše.Je mi 23, jsem vdaná a teď už i těhotná.Strašně se těším a miluju povídání s rodiči o tom,co jsem dělala,když jsem byla malá nebo probírání se v obchodě hračkami pro děti.Já už se na ty debaty strašně těším. Připadá mi právě všední bavit se o práci a už i teď pociťuji,že moje kamarádky žijí v jiném světě,protože ještě studují VŠ a mají prostě jiné zájmy.Žijí bezstarostně a mají jiné hodnoty a zatím i jiný pohled na svět než já - pracující. Je fakt,že já byla za dob studií stejná.Řeší třeba ještě diskotéky,což už je pro mě prostě typ zábavy,která mě neláká.

Zato s mamčou a tchýní to je labůžo mluvit o miminkách a takových těch praktických věcech jak co vyprat a co komu chutná a kdy vyzkoušíme novou buchtu atd.Prostě každá ženská je jiná.A já bych spíš tíhla a chtěla se bavit s tou mamčou "slepicí" ,protože já se za pár měsíců budu hrdě hlásit do "hejna"(:o)

Já jsem také celkem dost let studovala a "budování kariéry" už mám dost,protože biologické hodiny byly prostě silnější(:o).Teď už mile ráda přenechám budování kariéry jen na manželovi a budu si to pořádně užívat,protože tyhle krásné chvíle-těhotenství a pak se starat o mimčo už se nevrátí.

Připadá mi také přirozené bavit se o dětech a starostech s nimi.Vždyť je to smysl života-celoživotní radost i starost.To by tak přeci mělo být.Ještě jsem neviděla mámu,která když potká kamarádku tak se baví 3 hodiny o módě,kam se půjdou bavit a kam pojedou na dovču a pak jen tak mimochodem dodá "našemu Pepíčkovi byl včera 1 rok" a rozloučí se.Spíš tohle by mi přišlo divné.

Ale vůbec Monty její názor neberu.Prostě každá mamka je jiná. Vidím to i u svých kámošek. Záleží také jak je každá vychovaná a z jakého je rodiného prostředí. Naše mamča je také taková jako já-na prvním místě rodina a kolem ní se všechno točí.Jsme také na sebe dost fixované,což nevím jestli je dobře nebo špatně,prostě je to tak(:o)

Článek Monty je mi sympatický a také budu ráda s děckem blbnout,ale všeho s mírou.

Je to také obrovská zodpovědnost,kterou si také uvědomuji a občas mám obavy, zda všechno zvládnu.Dítěti bych chtěla být hlavně rodičem,který umí naslouchat,ale také autoritou,která mu vytyčí mantinely a bude mu uporou.Chtěla bych ho připravit na podle mého názoru dost drsný život, ne jen s ním blbnout a hrát si s ním.Myslím,že být spíš přítelem nemusí být pro dítě dobré.

V podstatě se vším,co psal Sosan souhlasím,akorát to neumím tak dobře napsat.

Mějte se

Sofie