Re: No nevim

Já si nemyslím, že by to dítě mělo pocit ztráty milované bytosti. To jen lidi okolo, kteří nevědělii, co se děje, tak reagovali.
Mám totiž podobný zážitek, moje dcera v necelých dvou letech vysekla afektivní záchvat v zoologické zahradě. No a já s druhou dcerou jsme si sedly na obrubník a koukaly a čekaly, až ji to přejde. Ihned se našel někdo, kdo začal "kde máš maminku, ty ses ztratila?" Ale ona moc dobře věděla, kde má maminku :-))))), ale taky věděla, že maminka nezačne skákat okolo a dělat další hysterické scény k té její vlastní.
Možná jsi taky naskočila na tu reakci okolí, Míšo, ale o ni opravdu nejde. Jde jen o to, co je mezi tou mámou a tím děckem. Pokud se vzdálím (obrazně řečeno), odejmu mu svou pozornost, tak jen oslabuju nežádoucí chování, a svou pozorností odměním zase až to chování žádoucí, tedy uklidnění a konec vzteku. To není ztráta matky ani odejmutí lásky, pouze pozornosti.